229 C 143/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 084 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným elektronicky uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč zaslaný na jeho účet, který žalovaný řádně nesplácel. Před uzavřením smlouvy ověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím výpisu z registrů [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno] a [příjmení] a dále žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, které prověřila. V rámci úvěry byly sjednány i další poplatky, a to poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, v rámci druhé až osmé splátky pevný úrok ve výši 1470 Kč. Žalovaný si v průběhu čerpání úvěru celkem dvakrát prodloužil splatnost splátky tzv. korunovým odkladem, a to v souladu se smlouvou. Na dlužnou částku z úvěrové smlouvy žalovaný uhradil žalobkyni dohromady 22 029 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení, za což mu byla účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč, a to celkem 6x, dále byly žalovanému v souladu se smlouvou účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč, a to celkem 6x jednou ve výši 130 Kč a rovněž poplatky za bezpečnou splátku. Žalobkyně proto dne 9. 6. 2023 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 23 748 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 369 Kč, úroků v celkové výši 4 410 Kč účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 7. 8. 2023 do 22. 8. 2023 ve výši 204,38 Kč, a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 084 Kč od 23.8.2023 do zaplacení. Žalovaný byl o úhradu dlužné částky upomínán. 2. Žalovaný ve věci uvedl, že si je vědom svého dluhu, avšak s ohledem na svou tíživou situaci, která je zapříčiněna zejména rozvodem manželství a vypořádáním společného jmění manželů žádá o možnost zaplacení svého dluhu v měsíčních splátkách po 3 000 Kč. 3. Žalobkyně se z jednání, které se konalo dne 1. 11. 2023 řádně a včas omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 4. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] včetně sazebníku platného od 4. 1. 2019 a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno (včetně výňatků smlouvy, které žalobkyně soudu doplnila a jsou součástí úvěrové smlouvy), že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úrokem vrátit ve 24 měsíčních splátkách. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit, činila 43 656 Kč. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta 500 Kč, dále byl sjednán poplatek za doplňkovou službu ve výši 99 Kč a ve výši 1 % z převáděné finanční částky za platbu online. Z printscreenu systému žalobkyně a úvěrové smlouvy bylo dále zjištěno, že smlouva byla sjednána prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně. Z výpisu poskytnutých úvěrů, výpisu z účtu žalovaného, listiny nazvané informace o účtu, potvrzení o platbě a úvěrové smlouvy soud zjistil, že na účet žalovaného byla dne 14. 7. 2022 zaslána částka ve výši 30 000 Kč. Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo dále zjištěno, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku ve výši 22 029 Kč. 5. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že tato listina obsahuje údaje o úvěru a specifikaci klienta (žalovaného). V této listině je dále uvedeno, že žalovaný je zaměstnancem s výší příjmu 34 000 Kč, příjem partnera činí 10 000 Kč a celkem má jednu vyživovací povinnost. Měsíční výdaje domácnosti nejsou uvedeny. Splátky jiným společnostem činí celkem 13 000 Kč. Žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v insolvenčním rejstříku, v němž nebyl nenalezen. Dále dle ho prověřila v registrech [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“. Vypočetla jeho limit nejvyšší měsíční splátky („ MLS“) na základě příjmu žalovaného, který měl uvést v žádosti ve výši 34 000 Kč (samotnou žádost žalobkyně nepředložila), příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 10 000 Kč, životního minima, výší splátek jiných úvěrů a poskytovaného úvěru. 6. Z výzvy ze dne 24. 4. 2023 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 7 238 Kč a dále žalovaného vyzvala dne 9. 6. 2023 zaplacení částky ve výši 31 084 Kč, a to do 14 dnů od sepsání výzvy. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 7.7.2023 a podacího archu vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby znovu vyzván k úhradě dluhu. 8. Právní subjektivita žalobkyně byla ověřena z výpisu z obchodního rejstříku. 9. Z ostatních předložených listin nebyly zjištěny žádné další relevantní skutečnosti. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 13. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Z předložených listin vyplývá pouze to, že se žalobkyně omezila toliko na údaje zjištěné od žalovaného, když zjišťovala jeho příjmy a výdaje, již je však nijak neověřovala a neposkytla k nim jediný důkaz. Žalobkyně nepožadovala po žalovaném doložení příjmů, doložení nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel. Nadto žalobkyně údaje uvedené o žalovaném nesprávně posoudila, když nikterak nezohlednila, že žalovaný již splácí další úvěry celkovými splátkami ve výši 13 000 Kč. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla, ale za situace, kdy údaje zjištěné od žalovaného nijak neověřuje, postrádá takový postup na významu. 15. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu