207 C 61/2026-64 – Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala shora uvedené částky s tím, že mezi ní, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem, byla dne 27. 1. 2011 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému dne 1. 2. 2011 vyplacena na účet uvedený ve smlouvě částka 121 000 Kč. Tento úvěr měl být žalovaným splacen spolu s úrokem za jeho poskytnutí v 18 měsíčních splátkách po 11 021 Kč počínaje měsícem březnem 2011. Následně byl sjednán odklad splátek č. , hodnota, a 5, ale přesto nebyly řádně hrazeny, proto byl úvěr zesplatněn. Pohledávka byla uplatněna u rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , rozhodce vydal dne 16. 1. 2012 rozhodčí nález č. , spisová značka, , kterým bylo žalovanému uloženo uhradit částku 289 742 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně následně podala návrh na zahájení exekuce, ale usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 1. 2026 č.j. , spisová značka, došlo k zastavení exekučního řízení. S ohledem na to žalobkyně ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce podala právě tuto žalobu. Přitom své nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru přehodnotila a rozhodla se požadovat pouze vrácení částky, která byla v souvislosti se smlouvou o úvěru vyplacena, tedy 121 000 Kč, ponížené o platby žalovaného ve výši 109 417,36 Kč. Proto činí dluh na jistině 11 584,64 Kč a k tomu žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky jdoucí od 15. 4. 2021 do zaplacení.2. Proti vydanému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor s odůvodněním, že nárok uplatněný žalobkyní považuje s ohledem na plynutí času za promlčený. Rozhodnutí vydané rozhodcem považuje žalovaný za nezákonné.3. Na námitku promlčení reagovala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce jednak rekapitulací žalobních tvrzení, jednak podrobnějším rozpisem toho, co předcházelo podání žaloby. Žalobkyně rozebrala, že exekuční soud zastavil exekuci vedenou na základě rozhodčího nálezu vůči žalovanému, když konstatoval, že smlouva o úvěru č. , hodnota, se příčí dobrým mravům a jako taková je tudíž absolutně neplatná. To má za následek podle exekučního soudu neplatnost na ni navázané smlouvy rozhodčí, což vede k absenci pravomoci rozhodce vydat podkladový exekuční titul. Ve vyjádření zdůraznila žalobkyně rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 958/2012 a 29 ICdo 10/2013, kdy bylo stanoveno, že pokud byla exekuce zastavena z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu – rozhodčího nálezu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky, lze takovou pohledávku uplatnit novou žalobou u obecného soudu. Odkázal zde na § 16 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, podle něhož je třeba ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce podat návrh na vymožení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru soudní cestou. Tím jsou podle zmíněného judikátu zachovány účinky podané žaloby u rozhodce a pohledávka tak není promlčena. Žalobkyně je toho názoru, že právě všechny stanovené podmínky jsou v tomto případě splněny, proto došlo ke stavění běhu promlčecí doby a nárok promlčen není. Žalobkyně totiž splnila i tu další podmínku, podle níž je třeba podat žalobu bez zbytečného odkladu poté, co byla exekuce pravomocně zastavena, přičemž za lhůtu bez zbytečného odkladu Nejvyšší soud ČR považuje lhůtu 30 dnů, jak je zmíněno např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 5258/2016 ze dne 12. 10. 2017. Dále žalobkyně zmínila závěry přijaté Nejvyšším soudem ČR ve věcech spisových značek 28 Cdo 4180/2013 ze dne 17. 3. 2014, 30 Cdo 3825/2011 ze dne 17. 10. 2012 či 25 Cdo 4223/2016 ze dne 20. 12. 2016, kde Nejvyšší soud ČR hodnotil námitku promlčení uplatněnou v rozporu s dobrými mravy v těch případech, kdy by bylo uplatnění této námitky výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil.4. Obdobně ještě žalobkyně poukázala na nálezy Ústavního soudu, které se zabývaly výkonem práv v rozporu s dobrými mravy, konkrétně sp. zn. II. ÚS 309/95 či I. ÚS 643/04, kde se opět hovoří o zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem. Žalobkyně tudíž uplatněnou námitku promlčení pokládá za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, neboť vymáhaná pohledávka dle hmotného práva nadále existuje.5. Při nařízeném jednání soud v úvodu nejprve konstatoval, že nelze dospět k závěru, že by mezi účastníky bylo nesporné tvrzení o výši dlužné částky, ale sporným je mezi nimi především to, zda nárok je či není promlčen. Vedle toho soud sdělil účastníkům svůj náhled na to, že věc je na základě § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. („o.z.“), nutno posuzovat podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., resp. podle obchodního zákoníku v případě posouzení úvěrových smluv, tedy zákona č. 513/1991 Sb. Účastníci setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích s tím, že právní zástupce žalovaného rozvedl podrobněji důvodnost námitky promlčení v tom směru, že v případě této úvěrové smlouvy není neplatná jen rozhodčí doložka, ale je neplatná celá smlouva a žalobkyně podává žalobu, kdy je nárok nutno posoudit jako vydání bezdůvodného obohacení. Zdůraznil, že úvěr byl poskytnut v roce 2011 a objektivní promlčecí lhůta pro vydání bezdůvodného obohacení již uplynula, žalovaný je spotřebitel a pokud by žalobkyně jako poskytovatel úvěru postupovala standardně, nikoliv cestou rozhodčího řízení, pak by její nárok byl uplatněn včas, ale takto je již promlčen. Celou smlouvu je nutno pokládat za neplatnou, zejména z důvodu nepřiměřeného úroku ve výši 97,06 % ročně, přičemž odkázal také na bod 18 odůvodnění rozhodnutí v exekuční věci, kdy byl návrh na exekuci zamítnut právě pro neplatnost celé smlouvy z důvodu rozporu s dobrými mravy.6. Soud tedy k důkazu provedl předložené listiny, především šlo o návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, tedy smlouvu ze dne 27. 1. 2011, včetně podrobných obecných smluvních ustanovení, přičemž nelze přehlédnout, že tato jsou uvedena velmi drobným písmem na celkem čtyřech tištěných stranách. Vše je ovšem řádně podepsáno spotřebitelem, kde jsou uvedeny jeho osobní údaje, včetně bydliště, data narození, apod., je zde uvedena částka poskytovaného úvěru 121 000 Kč na dobu 18 měsíců, přičemž celková splatná částka má dosáhnout výše 198 378 Kč a měsíční splátka má činit 11 021 Kč, výpůjční úroková sazba je 97,06 % ročně. Pokud by šlo o revolving, zde by úroková sazba činila 70,89 % ročně a RPSN v případě revolvingu 73,7 %. Pokud ovšem byla smluvní ustanovení porovnána s dokladem o vyplacení úvěru, což byl jednorázový výpis dokládající převod částky 121 000 Kč dne 1. 2. 2011 na číslo účtu označené právě ve smlouvě označené jako revolvingová smlouva, pak nelze než dospět k závěru, že šlo o poskytnutí jednorázového spotřebitelského úvěru.7. Předložená karta klienta korespondující s číslem úvěrové smlouvy obsahuje přehled částek vyplacených, různě zaúčtovaných, vrácených, apod., vše sestaveno žalobkyní. Její tvrzení o splacení celkové částky 109 417,36 Kč nebylo zpochybněno, ale soud se jím ani detailně nezabýval vzhledem k tomu, že základem sporu bylo posoudit, zda nárok je či není promlčen, a teprve v případě negativního závěru ohledně promlčení by bylo nutné se zabývat i výší částky.8. Proto karta klienta, oznámení o schválení úvěru či oznámení klientovi o splatnosti s datem 20. 10. 2011 byly provedeny k důkazu jen pro úplnost a z hlediska poučení soudu účastníkům v úvodu jednání o jejich povinnostech ve smyslu stanovení § 118b, odst. 1 o. s. ř. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) o koncentraci řízení.9. Soud se naopak podrobněji zabýval rozhodčím nálezem ze dne 16. 1. 2012 č.j. , Anonymizováno, rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, a usnesením zdejšího soudu č.j. , spisová značka, ze dne 19. 1. 2026, které nabylo právní moci 18. 2. 2026. Z těchto důkazů bylo zjištěno, že v roce 2012 rozhodce zcela vyhověl žalobě v neveřejném písemném a jedno- instančním řízení, přičemž takto bylo rozhodováno na základě bodu 16.1 smluvních podmínek k úvěru poskytovanému společností žalobkyně (o kterých bylo konstatováno, že jsou psány velmi nepřehledně, velmi drobným písmem a formou velmi rozsáhlého textu), právě tuto smlouvu a na ni navazující rozhodčí nález posuzoval zdejší soud v exekuční věci , spisová značka, . Usnesením ze dne 19. 1. 2026 bylo rozhodnuto, že exekuce nařízená usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 3. 2012 se zastavuje, a rozhoduje se zde dále o nákladech řízení mezi účastníky i ve vztahu k soudnímu exekutorovi. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že sám soudní exekutor zaslal podnět k zastavení exekuce s tím, že řízení bylo zahájeno na základě rozhodčího n