Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . dne 3. 7. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že poskytnuté finanční prostředky splatí nejpozději 2. 8. 2024 a spolu s nimi i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úvěry poskytuje prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace zaslala žalovaná žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet (lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB) jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy a po odeslání smluvní dokumentace byly žalované zaslány peněžní prostředky na bankovní účet, který žalovaná uvedla. Žalobkyně ještě popsala v žalobě, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025. Uvedla, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, byla vyzvána k úhradě dluhu, ale dluh neuhradila.2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , potvrzení o provedení transakce, smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, výzvu k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému předvolal účastníky sporu, zároveň učinil dotaz na banku žalované stran přijetí tvrzených finančních prostředků. K jednání se žalobkyně omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Žalovaná se také nedostavila, neomluvila se, k žalobě se nevyjádřila ani písemně, do spisu nezaložila ani nenavrhla žádné důkazy. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků.4. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně pravděpodobně s žalovanou uzavřela tvrzenou smlouvu o úvěru, i když smlouva není řádně účastníky podepsána. , právnická osoba, . zprávou ze dne 20. 7. 2026 potvrdila, že v červenci 2024 byla žalovaná majitelkou účtu, na který byla částka 10 000 Kč skutečně připsána. Ze smlouvy ze dne 3. 7. 2024 soud zjistil, že mezi účastníky smlouvy byly skutečně dojednány výše poplatku, splatnost, ale i další smluvní práva a povinnosti, včetně sankčních ujednání. Ze žaloby, ale ani z listin, které žalobkyně do spisu založila, však nevyplynulo, a v řízení tak nebylo prokázáno, jak konkrétně právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, co o jejích poměrech zjistila, než jí úvěr poskytla. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo naopak prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni řádně postoupena, žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno, byla jí zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni, případně její právní předchůdkyni žalovanou část, či její část uhradila. Soud měl v úmyslu žalobkyni při prvním jednání poučit a vyzvat ji podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), ale žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila, ač si bezpochyby byla vědoma možných následků takového jednání, si sama možnost být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů vzala.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).8. V daném případě, jak uvedeno shora, se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že by její právní předchůdkyně řádně zkoumala, případně s péčí řádného hospodáře vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet, a proto na smlouvu účastníků je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu smlouvy přiznat jakékoli plnění.9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí částky 10 000 Kč žalované, a nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni (její právní předchůdkyni) cokoli z této částky uhradila, uzavřel soud svá zjištění tak, že se o celou částku 10 000 Kč žalovaná na úkor žalobkyně (její právní předchůdkyně) bezdůvodně obohatila Proto soud žalované uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit plus jí zaplatit také úroky z prodlení z uvedené částky, neboť tím, že žalovaná dluh neuhradila řádně a včas se beze sporu do prodlení dostala (§ 1970 o. z.) a úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).12. Ve zbývající části však soud ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že podle přibližně stejného úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.