219 C 65/2026-59 – Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 17 953,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 8. 3. 2025 prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr do výše 53 800 Kč s možností postupného čerpání, přičemž žalovaný se zavázal úvěr vrátit v pravidelných denních splátkách. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , a to dne 8. 3. 2025 ve výši 8 000 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 7. 4. 2025. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobkyně dne 13. 8. 2025 smlouvu emailem vypověděla. Žalovaný zaplatil pouze 14,81 Kč, dluží tak žalobkyni jistinu ve výši 7 985,19 Kč, dále poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše ve výši 149,05 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené částky jistiny ve výši 9 599,29 Kč, sjednaný poplatek za službu „Presto“ ve výši 154,20 Kč a sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 14. 5. 2025 do 12. 8. 2025 ve výši 65,87 Kč. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím údajů uvedených žalovaným a lustrací v příslušných databázích, a to podle interní metodiky schválené ČNB. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jí bylo přiznáno právo na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se, ač byl řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“/).3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru „Flexi půjčka“ č. , hodnota, ze dne 8. 3. 2025 včetně všeobecných obchodních podmínek, informace pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 53 800 Kč („kreditní rámec“), který byl žalovaný oprávněn čerpat i opakovaně, přičemž jednotlivá tranše nesměla přesáhnout maximální výši částky k čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách se splatností první denní splátky 30. den následující po dni vyplacení příslušné tranše a dále vždy 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. První splátka byla splatná dne 7. 4. 2025. Roční procentní sazba nákladů v případě čerpání celého kreditního rámce byla stanovena na 2 072,95 %, úroková sazba byla stanovena na 1,016 % denně s tím, že smluvní úrok je vypočítáván denně z nesplacené jistiny snížené o nesplacenou část již vypočtených denních splátek jistiny z předchozích dní až do úplného zaplacení úvěru a je splatný společně s denní splátkou jistiny. Ve smlouvě se žalovaný dále zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky úvěru a poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení tranše. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Z předpisu denních splátek vyplývá předepsaná výše jednotlivých plateb jistiny, úroku a poplatků, počínaje dnem 9. 3. 2025 až do 31. 8. 2026 (předpokládaný konec kreditního rámce). Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného.5. Z dokumentu nazvaného „údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ a dokumentu nazvaného „informace o zprostředkovateli“ soud zjistil, že žalobkyně je nebankovním subjektem poskytujícím bezúčelové spotřebitelské úvěry, přičemž spotřebitel je kromě jistiny zavázán platit smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru a poplatky za případně sjednané doplňkové služby, výše úrokové sazby je stanovena na 1,016 % denně, výše roční procentní sazby nákladů na 2 072,95 % ročně!!!6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne 8. 3. 2025 byla na účet č. , č. účtu, převedena částka 8 000 Kč.7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, výpisu „BankID“ a dokumentu „identifikované příjmy“ soud zjistil, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů a výdajů, přičemž žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 40 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 16 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje ve výši 5 000 Kč, žalobkyně vycházela z „ověřeného“ čistého měsíčního příjmu ve výši 29 401 Kč. Žalovaný dále uvedl, že žije ve společné domácnosti se čtyřmi dalšími členy domácnosti, z toho 3 členové mají příjem. Jiné důkazy prokazující posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila.8. Z výzvy ze dne 13. 8. 2025 odeslané emailem vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu a přistoupila k zesplatnění úvěru. Předžalobní výzva ve spojení s potvrzením o podání zásilky prokazuje odeslání předžalobní výzvy žalovanému, a to dne 16. 12. 2025.9. Z výpisu systému ARAD České národní banky soud zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb u nových korunových kontokorentních a revolvingových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v České republice ke dni 31. 3. 2025 činila 14,82 % ročně, ke dni 30. 4. 2025 pak 14,67 % ročně.10. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 8. 3. 2025 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku ve výši 8 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem, poplatkem za vyplacení tranše a poplatky za doplňkové služby. Žalovaný se dále zavázal zaplatit v případě prodlení smluvní pokutu. Žalovaný žalobkyni zaplatil pouze 14,81 Kč.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.15. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že žalovaného lustrovala v příslušných databázích, k tvrzení však žádné důkazy k prokázání nepředložila, a i pokud by takový proces prokázala, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není. Zároveň vycházela z údajů uvedených žalovaným, aniž by tyto údaje jakkoli ověřovala. Je přitom třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výd