Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 69 732 Kč s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému dne 11. 12. 2023 poskytnut na jeho účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 34 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny úvěru (žalobkyně jej požaduje pouze za jeden kalendářní měsíc od posledního čerpání úvěru), a to v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením, a proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila ke dni 14. 3. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalovaný se dále zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalovaný zaplatil pouze 1 600 Kč, dluží tak žalobkyni částky 34 000 Kč (jistina), 13 600 Kč (úrok) a 22 132 Kč (smluvní pokuta ve výši 23 732 Kč za období od 15. 3. 2024 do 10. 2. 2026, na kterou byla započtena částka zaplacená žalovaným). Smlouva byla uzavřena po registraci žalovaného na webových stránkách právní předchůdkyně, přičemž žalovaný byl povinen doložit kopii dokladu totožnosti. Za účelem ověření úvěruschopnosti byl žalovaný povinen doložit vlastnictví bankovního účtu a výpisy z bankovního účtu. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jí bylo přiznáno právo na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný uvedl, že nezpochybňuje existenci dluhu, namítl však, že žalobkyně nedoložila řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný uvedl, že v minulosti prošel insolvenčním řízením. Namítl též neplatnost úvěrové smlouvy.3. Žalovaný požádal o projednání a rozhodnutí věci v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, (předchozí název společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, .) a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč (úvěrový limit) představující neúčelový spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách, kdy byl povinen zaplatit vždy alespoň úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu pak nejpozději při ukončení smlouvy. Roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 5 509 %. Ve smlouvě bylo sjednáno též právo právní předchůdkyně žalobkyně úvěr v případě prodlení žalovaného zesplatnit. Dále se žalovaný zavázal pro případ, že se dostane do prodlení se zaplacením, uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou bude v prodlení. Kopie řidičského a občanského průkazu prokazují totožnost žalovaného.6. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne 11. 12. 2023 na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 12 000 Kč a částku 7 000 Kč a dne 12. 12. 2023 částku 15 000 Kč.7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 14. 3. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 3 dnů od doručení oznámení.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a společností De Vries , právnická osoba, ., smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalobkyní včetně seznamů postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2026 včetně potvrzení o podání zásilky bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že žalovaný byl o postoupení informován. Z předžalobní výzvy a potvrzení o podání zásilky vyplývá odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 10. 2. 2026.9. Z výpisu systému ARAD České národní banky soud zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb u nových korunových spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v České republice ke dni 31. 12. 2023 činila 9,29 % ročně.10. Z žalobkyní předložených listin nebylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného před poskytnutím úvěru skutečně ověřovala jakýmkoli způsobem schopnost žalovaného jakožto spotřebitele úvěr splácet. Jelikož žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá z obsahu smlouvy i z označení jeho osoby ve smlouvě rodným číslem, spadá právní vztah pod úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Na základě shora uvedených skutečností učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 12. 2023 smlouvu, podle které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 34 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 13 600 Kč a dále se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky vyčíslenou na částku 23 732 Kč. Žalovaný zaplatil žalobkyni částku 1 600 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením sjednaných splátek, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění zbývající dlužné částky úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 23. 1. 2026.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.16. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že žalovaný byl povinen doložit vlastnictví bankovního účtu a v rámci žádosti o úvěr byl vyzván k prokázání úvěruschopnosti, k tvrzení však žádné důkazy k prokázání nepředložila, a i pokud by takový proces prokázala, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není. Je třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost.17. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a § 120 o.s.ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.18. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. Pouze pro úplnost soud dodává, že absolutně neplatné by bylo rovněž ujednání o úrocích ve výši 40 % měsíčně, neboť taková výše úroku neodpovídá běžným úrokovým sazbám požadovaným finančními institucemi, je proto hluboce nemravná a odporuje § 1 odst. 2 o. z.19. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet částku 34 000 Kč, přičemž žalovaný zaplatil žalobkyni pouze 1 600 Kč. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni zaplatil více, než tvrdila žalobkyně. Jelikož se v tomto případě jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., co do částky 32 400 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 32 400 Kč představující nesplacenou jistinu, vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele (§ 1958 o. z.). Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 37 332 Kč představující úrok a smluvní pokutu včetně úroku z prodlení z této částky, soud žalobu zamítl, neboť ujednání o nich jsou z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy rovněž absolutně neplatná.20. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán až od 17. 2. 2026. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 10. 2. 2026, kdy odeslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění s určením data splatnosti do 3 dnů. Výzva byla žalovanému dle § 573 o. z. doručena dne 13. 2. 2026, tedy třetí pracovní den po odeslání, splatnost nastala 16. 2. 2026 a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení. Svou neúčastí u jednání se žalobkyně připravila o možnost prokázat dřívější doručení, neboť soud měl v úmyslu ji poučit podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Z uvedených důvodů soud nemohl přiznat úrok z prodlení již od 15. 3. 2024, odkdy byl podle tvrzení žalobkyně žalovaný v prodlení, a musel i v této části žalobu zamítnout. Výše úroku činila v rozhodné době sazbu 11,5 % ročně (podle § 2 nařízení vlády odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů), nikoliv žalobkyní požadovaných 14,75 % ročně, co do rozdílu ve výši 3,25 % ročně musel soud žalobu rovněž zamítnout.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy v řízení úspěšnější žalovaný náhradu nákladů neuplatňoval ani mu dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.22. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.