Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 2. 7. 2025 smlouvu revolvingovém o úvěru s úvěrovým rámcem 15 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobce. Uzavření smlouvy bylo podmíněno registrací a ověřením totožnosti žalovaného, což zahrnuje poskytnutí jména a příjmení, data narození, čísla mobilního telefonu, e-mailu, souhlasu se zpracováním osobních údajů a souhlasu s uzavíráním smluv elektronickou formou. Projev vůle uzavřít smlouvu byl stvrzen SMS kódem, který byl žalovanému zaslán na verifikované telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to zejména kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem MLS částky a zjišťováním kreditního skóre žalovaného. Žalovaný celkem načerpal 15 000 Kč. Úvěr se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31 % ze sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, v důsledku čehož žalobce úvěr ke dni 11. 11. 2025 zesplatnil. Žalobce se domáhal dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 997 Kč, kapitalizovaného úroku 27,9 % z částky 15 000 Kč od 12. 11. 2025 do 16. 2. 2023 ve výši 2 233,46 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % od 26. 11. 2025 do 16. 2. 2026 ve výši 429,12 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 597 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání soudu omluvil, odročení nežádal. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o úvěru, ta však nebyla žalovaným podepsána, na místě jeho podpisu byl pouze číselný kód. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobce neprokázal. Z listiny nazvané výpis čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že se jedná o interní listinu žalobce, dle které měl žalovaný dne 2. 7. 2025 načerpat 15 000 Kč. Z výpisu z účtu soud nezjistil žádné relevantní informace ve vztahu k poskytnutému plnění, neboť byl výpis předložen za období 30. 6. 2025 – 4. 4. 2025. Příchozí transakce za dané období činily 222 239,32 Kč a odchozí transakce činily 220 839,30 Kč. Z výpisu je zřejmé, že žalovanému byly poskytnuty nejméně tři zápůjčky/úvěry od nebankovních společností. Z listiny nazvané karta klienta bylo zjištěno, že se jedná o interní listinu žalobce, ve které je uvedeno, že žalovaný má příjem ve výši 34 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 5 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti představují 16 100 Kč. Dále měly být učiněny dotazy na registry. Z listiny nazvané úvěrová zpráva bylo zjištěno, že se jedná o interní listinu žalobce, dle které má žalovaný dva existující splátkové kontrakty a dvě existující kreditní karty. Z výzvy včetně potvrzení o podání bylo zjištěno, že žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky upomínal.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.6. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.7. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.8. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.9. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, žalobcem předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobcem předložených listin, které nejsou opatřeny podpisem ani jiným spolehlivě individualizovaným projevem vůle žalovaného, nelze bez dalšího dovodit, zda zachycují znění smlouvy, jež bylo žalovanému při registraci zpřístupněno a jím akceptováno. Z úřední činnosti je nadto soudu známa řada případů, kdy může být registrace v obdobných systémech provedena (i za použití občanského průkazu) třetí osobou. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nebylo v řízení prokázáno.12. V případě prokázání uzavření smlouvy měl taktéž soud v úmyslu poučit žalobce podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Svou nepřítomností na jednání se tak žalobce připravil i o možnost tohoto poučení. Pro případ, kdy by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru, by tak nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.), neboť žalobce žádná konkrétní tvrzení o posouzení úvěruschopnosti ve vztahu k žalovanému neuvedl. Nadto z předložených důkazů vyplynulo, že zůstatek na účtu žalovaného za dané období činil pouze 1 400,02 Kč, přičemž žalovanému byly poskytnuty nejméně tři zápůjčky/úvěry od nebankovních společností.13. V řízení však nebylo prokázáno ani poskytnutí peněžních prostředků žalobcem v tvrzené výši 15 000 Kč žalovanému. Samotná interní listina žalobce nazvaná výpis čerpání, splátek a úhrad není způsobilá tvrzené plnění (oproti např. výpisu z účtu či potvrzení banky) prokázat. I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobce poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že nemá v řízení za prokázané, že částka 15 000 Kč byla žalovanému poskytnuta, příp. k doplnění tvrzení, jaká překážka žalobci brání v předložení způsobilého důkazu. Lze předpokládat, že žalobce, jakožto vlastník účtu, ze kterého tvrzené peněžní prostředky odešly, disponuje příslušným výpisem.14. Vzhledem k uvedeným skutečnostem tak soud rozhodl o zamítnutí žaloby v celém rozsahu.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.