Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 959 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 19. 6. 2025 prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, popřípadě mobilní aplikace , Anonymizováno, , v chráněném internetovém prostředí přístupném po zadání zvoleného hesla a následném potvrzení podpisovým SMS kódem smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě měla být žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč. Žalobkyně tvrdila, že úvěr byl sjednán na 24 měsíců, že žalovaný uhradil pouze 2 Kč, úvěr byl následně zesplatněn a žalobkyně se proto domáhá zaplacení neuhrazené jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za expres výplatu, poplatků za bezpečnou splátku a SMS servis, poplatků za korunový odklad, úroků, účelně vynaložených nákladů a smluvních pokut. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 31. 1. 2026 do 17. 2. 2026 ve výši 254,98 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 44 959 Kč od 18. 2. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně.2. Soud elektronický platební rozkaz nevydal, neboť neshledal splnění podmínek pro jeho vydání, a věc byla projednána v nalézacím řízení.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání konanému dne 12.6.2025 se nedostavil, soud podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti.4. Při prvním jednání soud žalobkyni poučil, že podle dosavadních tvrzení a dosud provedených důkazů přichází v úvahu právní posouzení věci podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy že smlouva o spotřebitelském úvěru může být neplatná, jestliže poskytovatel před jejím uzavřením důkladně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených a úvěr poskytl, ačkoli byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.5. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z úvěrové smlouvy, z výzvy před vymáháním dluhu ze dne 27. 10. 2025 a podacího archu ze dne 29. 10. 2025, z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 12. 12. 2025 a podacího archu ze dne 15. 12. 2025, z předžalobní upomínky ze dne 16. 1. 2026 a podacího archu ze dne 19. 1. 2026, z dokladu o proplacení částky 30 000 Kč na účet č. , č. účtu, a z karty klienta zjistil soud následující skutkový stav.6. Z úvěrové smlouvy ze dne 19.6.2025 soud zjistil, že se jednalo o distančně uzavíranou smlouvu o hotovostním bezúčelovém spotřebitelském úvěru, uzavíranou prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, nebo mobilní aplikace , Anonymizováno, . Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož je závazná pro obě smluvní strany, žalobkyně se zavazuje poskytnout žalovanému sjednané peněžní prostředky a žalovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit spolu s případnými poplatky. Současně bylo ve smlouvě uvedeno, že jejím podpisem žalovaný žádá o poskytnutí peněz již během lhůty pro odstoupení od smlouvy, čestně prohlašuje, že jím uvedený bankovní účet je veden na jeho jméno a že je jeho majitelem, a dále prohlašuje, že není politicky exponovanou osobou.7. Z úvěrové smlouvy soud dále zjistil, že jejími sjednanými parametry byly zejména výše úvěru 30 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 990 Kč, roční úroková sazba 0 %, roční procentní sazba nákladů 49,1 % a způsob poskytnutí úvěru převodem na bankovní účet. Jako účet k poskytnutí úvěru byl uveden účet č. , č. účtu, . Podle tvrzení žalobkyně a na ni navazujícího splátkového kalendáře měl být úvěr splácen po dobu 24 měsíců, přičemž jednotlivé splátky a jejich splatnost byly konkretizovány ve splátkovém kalendáři, který byl součástí smluvní dokumentace.8. Součástí smlouvy byla také další podrobná ujednání o podmínkách úvěru, jeho poskytnutí a splácení. Ze smlouvy vyplynulo, že všechny platby související s úvěrem měl žalovaný hradit výlučně ze svého bankovního účtu a že žalobkyně ověřovala vlastnictví účtu prostřednictvím ověřovacího poplatku, výpisu z účtu nebo snímku obrazovky z internetového bankovnictví. Smlouva dále upravovala pořadí započítávání plateb tak, že přijaté částky měly být započítávány nejprve na poplatky za online platbu, poplatky za odklad splatnosti, poté na jistinu, dále na poplatek za poskytnutí úvěru, poplatky za SMS servis, bezpečnou splátku, expres výplatu, případně další poplatky, smluvní pokuty a jiné závazky vůči žalobkyni. Z úvěrové smlouvy soud dále zjistil, že její součástí byla i ujednání o doplňkových službách a možnostech odkladu splatnosti. Sjednána byla doplňková služba Expres výplata s jednorázovým poplatkem 199 Kč, doplňková služba Bezpečná splátka s měsíčním poplatkem 99 Kč a doplňková služba SMS servis s měsíčním poplatkem 49 Kč. Dále byla upravena možnost prodloužit splatnost úvěru tzv. korunovým odkladem, který měl být aktivován zaplacením částky 1 Kč, a za jehož využití byl sjednán zvláštní poplatek. Smlouva současně upravovala i možnost desetiprocentního odkladu. V části upravující sankce bylo sjednáno, že v případě prodlení může žalobkyně požadovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení. Ze smlouvy soud rovněž zjistil, že měla být uzavírána elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku, a to tak, že klient projeví vůli smlouvu uzavřít prostřednictvím internetového rozhraní a následně ji podepíše zvoleným heslem a jedinečným podpisovým SMS kódem zaslaným na telefonní číslo , tel. číslo, ve smlouvě. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že písemné vyhotovení smlouvy a souvisejících dokumentů bude klientovi zasláno e-mailem a bude dostupné též na trvalém nosiči dat v klientské sekci.9. Z dokladu o proplacení částky bylo prokázáno, že žalobkyně odeslala dne 19. 6. 2025 na účet č. , č. účtu, částku 30 000 Kč.10. Z karty klienta vyplynulo, že žalobkyně evidovala u žalovaného pouze omezený okruh údajů o jeho osobních a majetkových poměrech, zejména že žalovaný nemá děti, je zaměstnán, výše příjmu 26 000 Kč, bydlí v podnájmu a že nejsou evidovány jiné výdaje. Z listin založených ve spise však nevyplývá konkrétní výše příjmu žalovaného, konkrétní výše jeho nákladů na bydlení, běžných životních výdajů ani dalších pravidelných závazků, ani to, z jakých konkrétních podkladů byly tyto údaje ověřeny.11. Výzvou před vymáháním dluhu ze dne 27. 10. 2025 a podacím archem ze dne 29. 10. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 13 295 Kč.12. Výzvou ke splacení celé půjčky ze dne 12. 12. 2025 a podacím archem ze dne 15. 12. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru a zároveň jej vyzvala k úhradě částky 44 959 Kč.13. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 1. 2026, odeslanou dle podacího archu dne 19. 1. 2026, bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu ve výši 44 959 Kč nejpozději do 30. 1. 2026.14. Po provedení výše uvedených důkazů, které tvoří logický celek, soud dospěl k závěru, že žalobkyně žalovanému skutečně poskytla částku 30 000 Kč na základě distančně uzavírané spotřebitelské úvěrové smlouvy, jejímž obsahem bylo nejen poskytnutí jistiny, ale i řada dalších ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, o doplňkových službách, o způsobu splácení, o pořadí započítávání plateb, o možnostech odložení splatnosti a o následcích prodlení včetně nákladů na vymáhání, smluvní pokuty a zesplatnění. Současně bylo prokázáno, že žalovaný z poskytnuté částky vrátil pouze 2 Kč. Nebylo však prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně a důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného v rozsahu vyžadovaném zákonem o spotřebitelském úvěru.15. Podle § 1810 občanského zákoníku se ustanovení o spotřebitelských smlouvách použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. V dané věci nebylo pochyb o tom, že žalobkyně jednala v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval jako spotřebitel.16. Podle § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen poskytovateli poskytnout úplné a pravdivé informace a poskytovatel je za účelem posouzení úvěruschopnosti povinen tyto informace ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona je poskytovatel před uzavřením smlouvy povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru; úvěr může poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona musí poskytovatel při posouzení vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná a soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Samotná skutečnost, že žalobkyně ověřovala žalovaného prostřednictvím registrů dlužníků a dalších evidencí, nepostačuje k závěru, že byla jeho úvěruschopnost důkladně posouzena. Tyto podklady mohou vypovídat o dosavadní platební morálce a existenci jiných závazků, nenahrazují však řádné zjištění a ověření skutečných příjmů, pravidelných výdajů a celkové ekonomické situace spotřebitele. V projednávané věci žalobkyně ani po poučení soudu netvrdila a neprokázala, jaké byly jeho pravidelné náklady na bydlení a obvyklé životní náklady, jak byly tyto údaje ověřeny a jakým konkrétním způsobem byly porovnány s povinností splácet úvěr. Z karty klienta naopak vyplývá pouze velmi obecný a neúplný soupis údajů, který neodpovídá požadavku na nezbytné, spolehlivé a dostatečné podklady pro závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.19. Soud proto uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by byla řádně splněna její povinnost důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva je proto podle § 87 odst. 1 tohoto zákona neplatná. Za této situace žalobkyni nenáleží nárok na smluvní poplatky, sjednané úroky, smluvní pokuty ani na částky označené jako účelně vynaložené náklady podle neplatné smlouvy. Žalobkyně má pouze právo na vrácení toho, co žalovanému skutečně poskytla, tedy poskytnuté jistiny, snížené o částku, kterou žalovaný již uhradil.20. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně proto má vůči žalovanému právo na vrácení částky 29 998 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou částkou 30 000 Kč a již uhrazenými 2 Kč.21. Jelikož bezdůvodné obohacení je peněžitým dluhem, vzniká žalobkyni při prodlení žalovaného s jeho vydáním i právo na zákonný úrok z prodlení. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 1. 2026, odeslanou dne 19. 1. 2026, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do 30. 1. 2026. Prvním dnem prodlení žalovaného je proto 31. 1. 2026. Žalobkyni tak vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 29 998 Kč od 31. 1. 2026. Za období od 31. 1. 2026 do 17. 2. 2026 činí tento úrok při sazbě 11,5 % ročně částku 170,13 Kč. Od 18. 2. 2026 náleží žalobkyni dále zákonný úrok z prodlení z částky 29 998 Kč do zaplacení.22. V rozsahu částky 29 998 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 170,13 Kč za dobu od 31. 1. 2026 do 17. 2. 2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 29 998 Kč od 18. 2. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně byla žaloba podána důvodně, a soud jí proto v tomto rozsahu vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 14 961 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 84,85 Kč za dobu od 31. 1. 2026 do 17. 2. 2026 a co do zákonného úroku z prodlení z částky 14 961 Kč od 18. 2. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, soud žalobu zamítl.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci převážný úspěch, přiznal náhradu nákladů řízení v částce 3 584,02 Kč, odpovídající jejímu čistému úspěchu ve věci ve výši 33,44 %, neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 66,72 %, zatímco žalovaný v rozsahu 33,28 %. Žalobkyně požadovala na náhradě nákladů řízení celkem částku 10 718 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 248 Kč a z nákladů právního zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z tarifní hodnoty 44 959 Kč, a to 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby provedených před podáním návrhu na zahájení řízení včetně, 2 900 Kč za jeden úkon právní služby provedený po podání návrhu, spočívající v účasti při jednání konaném dne 12. 6. 2026, tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč, jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč, náhrada cestovních výdajů z Prahy do Kladna a zpět ve výši 650 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 000 Kč, tedy 1 470 Kč.