Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 26 051,97 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru , Anonymizováno, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz a částka byla žalovanému vyplacena na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem shodným s rodným číslem žalovaného. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný zaplatil celkem 10 568,03 Kč, zbývající částka však uhrazena nebyla a žalovaný se tak se svým závazkem dostal do prodlení, proto byl celý úvěr ke dni 6. 12. 2024 zesplatněn. Pohledávka za žalovaným byla posléze postoupena na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., která následně pohledávku postoupila žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl následně dne 10. 2. 2026 pod hrozbou žaloby vyzván k zaplacení, ani přesto však svůj dluh neuhradil. Žalobkyně proto nyní po žalovaném požaduje jistinu ve výši 20 000 Kč, smluvní úrok ve výši 6 051,97 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,7 % ročně z částky 26 051,97 Kč od 7. 12. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání4. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.5. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že na bankovní účet č., č. účtu, byla dne , datum, poukázána částka v celkové výši 19 000 Kč a dne 5. 8. 2024 částka 1 000 Kč. U všech plateb byl uveden variabilní symbol , var. symbol, .6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026, seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o úplatě a předávacího protokolu soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026, seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o úplatě a předávacího protokolu soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2026 a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 10. 2. 2026 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 2. 2026 a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 10. 2. 2026 soud zjistil, že žalovaný byl pod hrozbou žaloby vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů.8. Ze zprávy banky ze dne 10. 7. 2026 a výpisu z běžného bankovního účtu za období od 1. 8. 2024 do 31. 12. 2024 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný. Dále soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na tento bankovní účet poukázala dne 4. 8. 2024 celkem 19 000 Kč a dne 5. 8. 2024 částku 1 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný měl značné výdaje na sázky a hry.9. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 4. 8. 2024 distančním způsobem smlouvu o úvěru, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo“, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě na základě, níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle (Smlouva o spotřebitelském úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 6. 12. 2024, všeobecné obchodní podmínky)10. Z fotokopie rodného listu žalovaného a občanského průkazu žalovaného soud nezjistil žádnou relevantní skutečnost pro věc samou.11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve znění k datu právního jednání.12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).15. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody podle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).16. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.17. Nad rámec tohoto odůvodnění dále soud uvádí, že žalobkyně ani neprokázala, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona SpÚ, když úvěruschopnost žalovaného prakticky nebyla zkoumána. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo nic uvedeno, navíc je z výpisů z bankovního účtu patrné, že žalovaný měl značné výdaje na sázky. I pokud by tedy uzavření smlouvy tvrzeného obsahu bylo prokázáno, smlouva by byla neplatná, a to bez nutnosti vznesení námitky spotřebitelem (§ 87 odst. 1 téhož zákona ve spojení s rozhodnutím Soudního dvora EU ve věci C-679/18, , Anonymizováno, ze dne 5. 3. 2020).18. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému na bankovní účet v jeho vlastnictví celkem 20 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně, na kterou byla pohledávka ve smyslu § 1879 o. z. postoupena, podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. Žalovaný zpět vrátil jen 10 568,03 Kč. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 431,97 Kč (rozdíl mezi obdrženým plněním a vrácenou částkou).19. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 17. 2. 2026, a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 10. 2. 2026 (doručení viz § 573 o. z.) s určením data splatnosti tří dnů, tj. do 16. 2. 2026. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od 17. 2. 2026.20. Na základě výše uvedeného soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 9 431,97 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 431,97 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení. Lhůta k plnění je určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. za stavu, kdy procesně převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Žádný z účastníků tak na jejich náhradu nemá právo.22. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 260 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS). Splatnost soudního poplatku je určena v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) ve spojení s § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.