234 C 86/2026-42 – Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 994 Kč s příslušenstvím z důvodů, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , s ním dne 17. 3. 2025 uzavřela smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě mu v období od 17. 3. 2025 do 12. 9. 2025 poskytla na jeho bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, jež se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 4 554 Kč, to vše nejpozději do 12. 9. 2025. Ve smlouvě bylo ujednáno také přirůstání úroku z jistině. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek společnosti , právnická osoba, na adrese www.zaplo.cz, kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svého jména, data narození, rodného čísla, adresy bydliště, telefonního čísla a e-mailové adresy, požádal o poskytnutí konkrétní výše peněžních prostředků s konkrétní lhůtou pro vrácení a potvrdil své seznámení s obsahem smlouvy. Společnost , právnická osoba, prověřila schopnost žalovaného splatit požadované peněžní prostředky na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích a dále na základě lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a registrech SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky do ujednaného dne nevrátil, a to ani přes opakované upomínky. Pohledávka vůči žalovanému byla společností , právnická osoba, na základě smlouvy ze dne 18. 12. 2025 postoupena na žalobkyni. Žalobkyní požadovaná částka 25 994 Kč se skládala z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč, ze smluvního úroku ve výši 4 554 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 1 440 Kč. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala žalovaného k plnění upomínkou ze dne 24. 2. 2026. Jako příslušenství žalobkyně po žalovaném požadovala úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 554 Kč, a to od 13. 9. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud věc projednal při jednání dne 24. 6. 2026, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně svou neúčast na jednání předem omluvila (č. l. 39). Žalovaný se k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení, přestože předvolání k jednání spolu s žalobou mu byly doručeny do vlastních rukou již dne 28. 5. 2026 (č. l. 35 p. v. a č. l. 36). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.4. Z písemnosti označené jako smlouva o úvěru č. , hodnota, (č. l. 5–6) soud zjistil, že v této písemnosti jsou jako smluvní strany označeni společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaný. Písemnost nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalovaného, namísto toho obsahovala pouze údaje o kódu zaslaném v SMS a e-mailem. Stejné skutečnosti soud zjistil rovněž z dodatku č. , hodnota, (č. l. 7), z dodatku č. , hodnota, (č. l. 8), z dodatku č. , hodnota, (č. l. 9), z dodatku č. , hodnota, (č. l. 10), z dodatku č. , hodnota, (č. l. 11), z dodatku č. , hodnota, (č. l. 12), z dodatku č. , hodnota, (č. l. 17) a z dodatku č. , hodnota, (č. l. 18).5. Z výpisu z běžného účtu na č. l. 21 soud zjistil, že dne 3. 3. 2023 byla na vrub účtu číslo , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného provedena platba ve výši 0,01 Kč označená variabilním symbolem , var. symbol, . Ze 7 výpisů z běžného účtu na č. l. 13, 14, 14 p. v., 15, 15 p. v., 16 a 16 p. v. soud zjistil, že dne 17. 3. 2025 bylo provedeno 6 plateb po 3 000 Kč a dne 26. 3. 2025 byla provedena platba ve výši 2 000 Kč, všechny ve prospěch účtu číslo , č. účtu, .6. Dále soud z upomínky ze dne 24. 4. 2025 (č. l. 19) zjistil, že společnost , právnická osoba, vyhotovila tuto upomínku datovanou 24. 4. 2025, v jejímž textu vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky a upozornila jej na možnost zesplatnění úvěru.7. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 12. 9. 2025 (č. l. 20) soud zjistil, že společnost , právnická osoba, vyhotovila tuto výzvu datovanou 12. 9. 2025, v jejímž textu vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky a zároveň mu sdělila, že úvěr zesplatnila.8. Dále soud ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 včetně jejích příloh č. , hodnota, až 7 (č. l. 26 a elektronický soudní spis sp. zn. EPR , č. účtu, ), ze seznamu postoupených pohledávek (č. l. 27) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 2. 2026 (č. l. 22) včetně plné moci ze dne 18. 12. 2025 (č. l. 22 p. v.) zjistil, že na základě smlouvy ze dne 12. 12. 2024 společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku vůči žalovanému související se smlouvou číslo , hodnota, na žalobkyni, o čemž žalovaného vyrozuměla žalobkyně dopisem ze dne 21. 2. 2026 na základě plné moci udělené jí pro ten účel dne 18. 12. 2025 společností , právnická osoba9. Konečně z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 2. 2026 (č. l. 23) včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 24. 2. 2026 (č. l. 24) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným dne 24. 2. 2026 advokátka zastupující žalobkyni vyzvala žalovaného k zaplacení částky 35 428,24 Kč související se smlouvou uzavřenou se společností , právnická osoba, dne 17. 3. 2025, a to nejpozději do 3 dnů.10. Soud neměl za prokázané, že by se žalovaný seznámil s obsahem písemností označených jako smlouva o úvěru a dodatky k ní, natož že by projevil vůli být obsahem těchto písemností vázán. Písemnosti byly vyhotoveny pouze v elektronické podobě bez jakéhokoliv vlastnoručního podpisu žalovaného a nebyl k nim připojen ani žádný uznávaný elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 297/2016 Sb.“). Přestože k podepsání elektronických písemností by v tomto případě postačoval i jiný typ elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., k žalobkyní předloženým písemnostem nebyl připojen žádný elektronický podpis vytvořený osobně žalovaným jako podepisující osobou, jak vyžaduje čl. 3 odst. 9 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. I kdyby však bylo zjištěno, že by snad žalovaný osobně aktivně učinil úkon mimo písemnosti, který by se v písemnostech nepřímo projevil například zobrazením jeho jména, stále by z žalobkyní předložených písemností nebylo možné zjistit jejich integritu, tedy že byly soudu předloženy tytéž písemnosti a v téže podobě, v jaké by je žalovaný popsaným způsobem podepsal, a že nedošlo k jejich záměně ani k pozdější změně jejich obsahu. Za takové situace nebylo možné dané písemnosti hodnotit jako věrohodný důkaz o svém obsahu (srov. též odstavec 18 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 22 Co 34/2025-82). Pouhá skutečnost, že společnost , právnická osoba, případně ověřovala totožnost žalovaného, nevypovídá nic o tom, zda sám žalovaný projevil vůli uzavřít se společností , právnická osoba, smlouvu a jaký měl být obsah smlouvy, kterým by se žalovaný hodlal řídit.11. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Společnost , právnická osoba, poskytla ve dnech 17. 3. 2025 a 26. 3. 2025 ve prospěch bankovního účtu, jehož majitelem byl žalovaný, peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Pohledávka vůči žalovanému byla společností , právnická osoba, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Dopisem odeslaným dne 24. 2. 2026 žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení dlužné částky do 3 dnů.12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[k]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 2 o. z. „[b]ezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“13. Podle § 2993 věty první o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“14. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaný získal na úkor společnosti , právnická osoba, majetkový prospěch v podobě peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z. Proto byl žalovaný povinen vrátit uvedené společnosti vše, co mu tato společnost plnila, jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první o. z. Uvedená pohledávka společnosti , právnická osoba, vůči žalovanému byla podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn podle § 1882 odst. 1 o. z. Co do částky 20 000 Kč proto soud žalobě vyhověl.15. Žalovaný byl povinen plnit na výzvu