23 C 333/2020-36 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 11 236,59 Kč spolu s úrokem ve výši 2 034,69 Kč a dále ve výši 29,00 % ročně z částky 6 863,64 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 026,77 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 6 863,64 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen původní věřitel) a žalovaným byla dne 10. 8. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] (dále též jako smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 29,00 % ročně a poplatkem v pravidelných 45 týdenních splátkách po 274 Kč splatných tak, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Žalovaný však v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Zápůjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky zápůjčky. Žalovaný na dluh uhradil částku 274 Kč, poté již neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí ze smlouvy na jistině zápůjčky částku 6 863,64 Kč, na úroku částku 2 034,69 Kč, na úroku z prodlení částku 1 026,77 Kč a na dlužném poplatku částku 4 372,95 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 10. 8. 2017, Smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 9. 8. 2017, tabulky umoření, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 včetně podacího lístku ze dne 17. 7. 2019, Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 3. 2020 včetně podacího lístku ze dne 13. 3. 2020, kopie občanského průkazu žalovaného, pracovní smlouvy ze dne 28. 4. 2017 a z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů ze dne 8. 8. 2017, soud zjistil následující skutkový stav věci: Právní předchůdce žalobce jako původní věřitel a zapůjčitel uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a vydlužitelem dne 10. 8. 2017 Smlouvu o zápůjčce [číslo] jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému zápůjčku (peněžní prostředky) ve výši 7 000 Kč. Žalovaný čerpal zápůjčku hotovostně dne 10. 8. 2017 v plné výši. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku včetně sjednaného fixního úroku ve výši 932 Kč, administrativního poplatku ve výši 2 204 Kč a poplatku za zpracování a doručení a flexibilní splácení ve výši 2 194 Kč v pravidelných 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Žalovaný uhradil na splátkách zápůjčky dne 17. 8. 2017 částku 274 Kč, další splátky neuhradil, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Zápůjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky zápůjčky. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovaného dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 12. 3. 2020 k úhradě dluhu. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. 5. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 11. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 12. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 13. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o zápůjčce, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2390 o. z., a shledal, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z. 14. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 16. 12. 2020, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet zápůjčku vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, získal informace přímo od žalovaného, které byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, kdy žalovaný v žádosti o zápůjčku deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 9 640 Kč, pracovní poměr hlavní jako dělník, doložil pracovní smlouvu a potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu s tím, že se jedná o pracovní poměr na dobu určitou do 30. 4. 2018; žalobce svá skutková tvrzení nedoložil žádnými dalšími důkazy, nedoložil výplatní pásky, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, žádná skutková tvrzení a důkazy nedoplnil. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-Finance s.r.o. v. GK., ve věci C -679/1