23 C 431/2021-38 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 1 250 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 1 250 Kč za dobu od 11. 8. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 3. 2. 2021 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] (dále též jako smlouva), na základě které žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 18 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných 6 měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy k 10. dni příslušného měsíce počínaje dnem 10. 3. 2021, přičemž poslední splátka ve výši 3 000 Kč měla být splacena dne 10. 8. 2021. Nedílnou součástí smlouvy byl splátkový kalendář. Pro případ prodlení s úhradou jednotlivé splátky zápůjčky byla ve smlouvě sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou jednotlivou splátku, pro případ prodlení po datu vrácení zápůjčky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Žalovanému byla naúčtována smluvní pokuta v částce 2 500 Kč v důsledku prodlení s úhradou splátek zápůjčky. Žalovaný však v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Zápůjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky zápůjčky. Žalovaný na dluh uhradil částku 19 250 Kč, poté již neuhradil ničeho. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině zápůjčky částku 1 250 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 3. 2. 2021, žádosti o bezúročnou půjčku ze dne 3. 2. 2021, transakční historie účtu, interního výpisu z účtu žalobce č. ú. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], kopie občanského průkazu žalovaného, kopie řidičského průkazu žalovaného, výpisu z bankovního účtu žalovaného č. ú. [bankovní účet] za období od 1. 12. 2020 do 31. 12. 2020, výpisu z bankovního účtu žalovaného č. ú. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2021 do 31. 1. 2021, výsledku lustrace v insolvenčním rejstříku ze dne 3. 2. 2021, výpisu z centrální evidence exekucí ze dne 3. 2. 2021 a z elektronické výzvy k úhradě dluhu ze dne 24. 8. 2021, soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalobce jako věřitel a zapůjčitel uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a vydlužitelem dne 3. 2. 2021 Smlouvu o půjčce [číslo] jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému zápůjčku (peněžní prostředky) ve výši 18 000 Kč. Žalovaný čerpal zápůjčku bezhotovostně dne 8. 3. 2021 v plné výši na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal splácet zápůjčku v pravidelných 6 měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy k 10. dni příslušného měsíce počínaje dnem 10. 3. 2021, přičemž poslední splátka ve výši 3 000 Kč měla být splacena dne 10. 8. 2021. Žalovaný uhradil na splátkách zápůjčky v postupných platbách dne 8. 3. 2021 částku 3 000 Kč, dne 13. 4. 2021 částku 3 000 Kč, dne 10. 5. 2021 částku 3 000 Kč, dne 8. 6. 2021 částku 3 000 Kč, dne 12. 7. 2021 částku 3 000 Kč, dne 9. 8. 2021 částku 3 000 Kč a dne 9. 9. 2021 částku 1 250 Kč, tedy souhrnnou částku 19 250 Kč, další splátky neuhradil, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Zápůjčka byla zesplatněna ke dni poslední splátky zápůjčky. Žalobce vyzval žalovaného elektronickou předžalobní výzvou ze dne 24. 8. 2021 k úhradě dluhu. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. 5. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 11. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 12. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 13. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Závazkový vztah žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o zápůjčce, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2390 o. z., a shledal, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z. 14. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 7. 1. 2022, že žalobce prověřoval schopnost žalovaného splácet zápůjčku vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, vyhledáním žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, získal informace přímo od žalovaného, které byly zaznamenány v žádosti o zápůjčkový produkt a byly ověřeny doklady uvedenými v žádosti, kdy žalovaný v žádosti o zápůjčku deklaroval čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 33 000 Kč; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, výplatní pásky nebo potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet zápůjčku. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR- [právnická o