107 C 246/2024-33 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 23. 4. 2024, ve znění opravy ze dne 23. 9. 2024, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 230 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovanou uzavřely dne 18. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s úvěrovým rámcem 20 000 Kč prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz, na základě níž žalovaná načerpala úvěr v konečné výši 10 000 Kč na dobu neurčitou se splácením každý měsíc k 10. dni v měsíci, s úrokem 40% měsíčně s tím, že smlouva trvá do úplného splacení jistiny úvěrovaným. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou, byla opakovaně upomínána, ke dni 21. 10. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila, žalovaná však ani po odeslání předžalobní výzvy poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 10 000 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 4 000 Kč a zákonným úrokem z prodlení od data zesplatnění a smluvní pokutu ve výši 1 230 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svou neúčast (a neúčast žalobkyně) omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále také jen „o. s. ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Z kopie občanského průkazu č. , hodnota, a kopie evropského průkazu zdravotního pojištění č. , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalované.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 6. 2023 (dále jen „smlouva“), potvrzení o provedení transakce z 18. 6. 2023 z účtu č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, a sdělení , právnická osoba, . ze dne 15. 8. 2024 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 18. 6. 2023 prostřednictvím webové stránky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do úvěrového rámce 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tento vrátit s měsíčním úrokem 40%. Pro případ prodlení byla v čl. IV smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Na základě smlouvy bylo poskytnuto 10 000 Kč (tedy s úrokem 4 000 Kč) na bankovní účet č. , č. účtu, .6. Z výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, za období 10. 2. 2023 s označením 3/2023 do 10. 5. 2023 s označením 05/2023 soud zjistil pravidelné příjmy žalované (v březnu částku 16 426 Kč, v dubnu 17 089 Kč a v květnu 17 041 Kč, dalšími příjmy byly částky z poskytnutých půjček/úvěrů a platby od fyzických osob, nikoliv však pravidelné a v řádech stokorun příp. nižších jednotek tisíců), výdaje byly nepravidelné za nákup potravin, zboží, služeb, výběry hotovosti.7. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr žalované č. , hodnota, ke dni 18. 10. 2023 a vyzvala ji k úhradě částky 30 388 Kč do tří dnů od doručení dopisu. Odeslání/doručení dopisu žalované soudu nebylo doloženo.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 2. 2024, vč. podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 31 096,32 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 18. 6. 2023 do tří dnů, tato byla žalované zaslána doporučeně dne 22. 2. 2024.9. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 18. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, dne 18. 6. 2023 byly na účet č. , č. účtu, poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s měsíčním úrokem ve výši 4 000 Kč, a smluvní pokutou 0,1 % denně pro případ prodlení, přičemž smluvní strany podepsaly tyto listiny elektronicky. Žalovaná se dostala do prodlení a žalobkyně úvěr zesplatnila k 18. 10. 2023. Žalovaná neuhradila na žalovanou částku ničeho ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně.10. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle § 1 824 a 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), dle které žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s úrokem 40 % měsíčně, vždy k 10. dni v měsíci. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na pohledávku žalobkyně něčeho uhradila. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, že tuto svou povinnost splnila, nahlédnutím do výpisů z bankovních účtů příp. výplatních listů, lustrací v ISIR, CEE, CRKI a BRKI. K žalobě však připojila pouze výpisy z běžného účtu za období od 10. 2. 2023 do 10. 5. 2023.11. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno dne 22. 10. 2024, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o potřebě doplnit tvrzení a předložit důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle § 580 a 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 10 000 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení poskytnuté jistiny v částce 10 000 Kč dle § 2 991 a násl. o. z. Žalobkyni byl přiznán podle § 1 970 o. z. rovněž úrok z prodlení z částky 10 000 Kč, a to ve výši 14,75 % ročně od 2. 3. 2024 do zaplacení. Úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v části převyšující zákonný úrok z prodlení byly zamítnuty. Požadavek na zaplacení částky 4 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a částky 1 230 Kč soud zamítl, neboť se jedná o nároky, které mají původ v absolutně neplatné smlouvě.12. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovanou zaplatit žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalované výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 26 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 37 % uplatněného nároku a úspěšná v rozsahu 63 % (vycházel přitom z jistiny a kapitalizovaného veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, tj. z předmětu 17 330,43 Kč). Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 252 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a odměny za právní zastoupení ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1, 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis tzv. formulářové žaloby, včetně 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 252 Kč. Žalovaná byla proto zavázána k úhradě částky 585,52 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).