107 C 387/2025-26 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 24. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 522,78 Kč s příslušenstvím a částky 371,94 Kč jako smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 30. 1. 2025 do 30. 4. 2025. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 30. 12. 2024 prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, na poskytnutí částky 65 000 Kč, na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s příslušenstvím, s tím, že první splátka je splatná 29. 1. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat 23. 6. 2026. Dle tvrzení žalobkyně žalovanému poskytla dne 30. 12. 2024 částku 17 000 Kč. Dle smlouvy byl dále ujednán poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny, poplatek za doplňkovou službu „, Anonymizováno, “ 91,50 Kč, poplatek za doplňkovou službu „, Anonymizováno, “ 165 Kč. Následně se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a dne 30. 4. 2025 žalobkyně smlouvu vypověděla. V důsledku prodlení žalobkyně požaduje po žalovaném také zákonný úrok z prodlení. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho ani přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním z 7. 12. 2025 v němž se omluvil z nařízeného jednání a uvedl, že dluh ve výši 36 894,72 Kč uznává a byl ochoten se domluvit na splátkách, ale žalobkyně o toto nestála, v současné době vydělá 30 000 Kč měsíčně, z čehož platí nájem, dluh na nájemném, elektřinu, měsíčník (doprava do zaměstnání).3. Soud konstatuje, že nebylo možné rozhodnout rozsudkem pro uznání pro rozpor s kogentními ustanoveními (§§86, 87) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, proto bylo ve věci prováděno dokazování.4. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, , informace pro spotřebitele, všeobecných obchodních podmínek platných pro revolvingové spotřebitelské úvěry „, Anonymizováno, “ a pro zprostředkování spotřebitelského úvěru a přehledu transakcí vyplacených žalovanému soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 30. 12. 2024 uzavřena smlouva, na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky do výše 65 000 Kč, a to postupně i opakovaně. Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 1,99 % z čerpaných částek, při fixní denní sazbě 0,933 % a RPSN 1 521,44 %. Žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč dne 30. 12. 2024. Dále byl sjednán poplatek za denní odklad splátky, poplatek za expresní výplatu tranše, poplatek za službu Klidné spaní a Poplatek za službu Presto.6. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 19. 11. 2025 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný, který byl v předmětném období majitelem a jediným disponentem a dále bylo zjištěno, že na předmětný účet byla v uvedeném období (prosinci 2024) připsána platba z účtu č. , č. účtu, (, Jméno žalobkyně, .) ve výši 17 000 Kč.7. Z listiny označené jako Autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného dne 23. 12. 2024 prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu.8. Z kopie občanského průkazu č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru.9. Z listiny Identifikovatelné příjmy soud zjistil, že žalobkyně ověřila na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací čistý měsíční příjem žalovaného, který činil částku 31 900 Kč.10. Z listiny označené Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že žalobkyně provedla výpočet úvěruschopnosti, vycházela přitom z toho, že žalovaný nehospodaří s další osobou v domácnosti (žije sám), jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí 9 000 Kč, ostatní nezbytné výdaje činí 4 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 12 000 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 11 610 Kč, měsíční příjem uvedený spotřebitelem činí 50 000 Kč, ověřený čistý měsíční příjem činí 31 900 Kč, disponibilní příjem žalovaného tak činí 18 400 Kč.11. Z předpisu denních splátek soud zjistil, že v období 31. 12. 2024 – 24. 6. 2026 byl rozepsán rozpis splátek po 164,26 Kč, s tím, že první splátka je rozložena tak, že z částky 164,26 Kč připadá na jistinu 1,05 Kč, na úrok 158,61 Kč a na poplatek 4,60 Kč.12. Z emailu „prodlení v délce 91 dní“ soud zjistil, že žalovanému bylo dne 30. 4. 2025 na email uvedený ve smlouvě zasláno oznámení o vypovězení smlouvy s okamžitou platností s výzvou k okamžité úhradě částky 37 699,72 Kč.13. Z výzvy k úhradě ze dne 29. 8. 2025 včetně potvrzení o podání z 2. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 37 925,48 Kč ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 30. 12. 2024 a nákladů právního zastoupení ve výši 7 066 Kč do tří dnů, výzva k zaplacení byla žalovanému odeslána dne 2. 9. 2025 na adresu trvalého pobytu (uvedenou ve smlouvě).14. Z ostatních provedených listinných důkazů (souhlas se zpracováním osobních údajů, údajích o poskytovateli spotřebitelského úvěru, , právnická osoba, . obecné principy posuzování a filozofie společnosti) soud neučinil žádná významná skutková zjištění, proto je dále pro nadbytečnost neuvádí.15. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 12. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným a opakovaným čerpáním s úvěrovým rámcem 65 000 Kč, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal tento splatit spolu s příslušenstvím, z důvodu nehrazení splátek byl úvěr ze strany žalobkyně vypovězen.16. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“, dle které se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky na žádost do úvěrového rámce 65 000 Kč a svou povinnost splnila, když poskytla žalovanému celkem 17 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitelka dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně netvrdila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, k žalobě přiložila k důkazu výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . (dokument nepodepsaný žalovaným, pouze z interního systému žalobkyně, ze kterého vyplývá čistý příjem žalovaného ve výši 50 000 Kč, ověřený čistý příjem 31 900 Kč, výdaje zde vypočtené v minimální výši 11 610 Kč). Výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem ověřovány/zjišťovány. Soud má za to, že žalobkyně nedostatečně zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno na 18. 12. 2025 se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o potřebě doplnit tvrzení a předložit důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného (a jeho posouzení). S ohledem na výše uvedené soud v souladu s § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 17 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. V řízení bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 17 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně v návrhu a z kontextu vyjádření žalovaného ve věci, žalovaný neuhradil na poskytnutý úvěr ničeho. Žalovaný je tedy povinen uhradit žalobkyni dle § 87 zákona č. 257/