107 C 368/2025-44 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 384,72 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 20. 5. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem 40 000 Kč. Žalobkyně se zavázala žalovanému na žádost poskytnout finanční prostředky do úvěrového limitu a žalovaný se zavázal splácet úvěr s úroky ve výši 16,9 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek (5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. 1 200 Kč). Žalobkyně uvedla, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného a po posouzení dospěla k závěru, že je úvěruschopný. Žalovaný nehradil splátky, ani po upozornění ze strany žalobkyně, řádně a včas, žalobkyně proto úvěr ke dni 26. 1. 2025 zesplatnila. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 24. 7. 2025. Žalovaná částka sestává z částky 39 999,60 Kč na jistině, 6 062,20 Kč na úroku, 3 306,92 Kč na zákonném úroku z prodlení, 4 016 Kč na poplatcích a 300 Kč jako nákladů spojených s vypracováním návrhu. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.3. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále také jen „o. s. ř.“).4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 20. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým limitem 40 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky až do výše limitu, žalovaný se tento zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně, RPSN 18,43 % v pravidelných měsíčních splátkách po 1 200 Kč vždy k 12. dni v měsíci.5. Z poslední výzvy z 25. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila výzvu žalovanému k úhradě částky 5 705 Kč nejpozději do 26. 1. 2025 s tím, že pokud nebude uhrazena, dojde k zesplatnění celého úvěru (k datu výzvy činí 44 340 Kč).6. Z výzvy – splaťte okamžitě celý dluh z 26. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila výzvu žalovanému k úhradě částky 46 799 Kč, s odůvodněním, že byla zesplatněna pohledávka na úvěrovém účtu č. , č. účtu, k 26. 1. 2026, s tím, že každý den částka narůstá o řádný úrok z prodlení.7. Z vrácené dodejky adresované žalovanému (adresát neznámý) není zřejmé datum odeslání, ani vrácení, soud proto z této neučinil žádná skutková zjištění, když není patrné, ke které zásilce náleží.8. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby z 16. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila výzvu žalovanému k úhradě částky 52 584,83 Kč (výše ke dni 14. 9. 2025) do 1. 10. 2025.9. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období prosinec 2024 soud zjistil, že počáteční zůstatek za předmětné období činil 44 339,96 Kč a konečný zůstatek 46 305,53 Kč, aktuální částka po splatnosti 5 708,73 Kč.10. Z dokumentu podklady pre súdne konanie k úvěru č. , hodnota, (přehled čerpání, přehled splátek) soud zjistil, že celkem bylo čerpáno 42 882 Kč a žalovaný uhradil celkem 5 556,08 Kč.11. Z výpisu příjmových transakcí k účtu č. , č. účtu, za období od 1. 5. 2023 do 20. 5. 2024 soud zjistil, že žalovaný měl v předmětném období příjem ze zaměstnání 22 949 Kč – 33 594 Kč měsíčně, dále měl příjem z půjček (, právnická osoba, , , právnická osoba, ) a nepravidelně od jiných fyzických osob a ze svých jiných běžných účtů.12. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně uvedla, že ověřovala žalovaného v insolvenčním rejstříku a CBCB, výdaje žalovaný uvedl 0 Kč a na nájemné ve výši 5 000 Kč, žalobkyně zohlednila i životní minimum (žalobkyně při ověřování v CBCB zjistila, že má žalovaný u žalobkyně spotřebitelský úvěr se splátkou 11 158 Kč a mimo žalobkyni revolvingový úvěr s limitem 60 000 Kč a orientační splátkou 3 000 Kč – tj. 2 existující kontrakty), žalobkyně proto vyhodnotila, že je schopen splácet úvěr, dále odkazuje na judikaturu, týkající se zkoumání úvěruschopnosti.13. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru dle § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem 40 000 Kč (i opakovaně), který žalovaný čerpal od 20. 5. 2024 do 26. 1. 2025 a postupně vyčerpal celkem 42 882 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 1 200 Kč, úroková sazba činila 16,9 % ročně. Žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil celkem 5 556,08 Kč v době od 20. 5. 2024 do 11. 10. 2024. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pouze tvrdila, že tuto svou povinnost splnila, mj. lustrací v registrech CBCB, insolvenčním rejstříku, přezkoumala údaje uvedené žalovaným, žalobkyně svá tvrzení neprokázala a údaje uvedené žalovaným dostatečně neověřila. Žalobkyně měla sice k dispozici údaje z běžného účtu žalovaného týkající se příjmových transakcí, avšak neměla žádnou informaci o faktických základních výdajích žalovaného. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně vynaložila odbornou péči u zkoumání výdajové stránky, neboť kromě zjištění úvěrového zatížení žalovaného (když žalobkyně zjistila 2 existující kontrakty, které žalovaný neuvedl) neměla žalobkyně žádné relevantní informace o jeho individuálních pravidelných výdajích. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb. dospěl k závěru, že smlouva o úvěru sjednaná mezi účastníky je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy žalovanému částku 42 882 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru ponížené o plnění ve výši 5 556,08 Kč, které žalovaný podle téže smlouvy uhradil žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni částku 37 325,92 Kč. S ohledem na ochranu spotřebitele stanovenou v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kdy má žalovaný vrátit poskytnuté plnění v době přiměřené jeho možnostem, závisí doba splatnosti nikoliv od výzvy věřitele ale od možnosti dlužníka. Nárok na úrok z prodlení z přiznané částky dle § 1 970 o. z. (z důvodu prodlení s plněním peněžitého závazku) vzniká žalobkyni, vzhledem k tomu že nedošlo k dohodě o splatnosti mezi účastníky, až po uplynutí pariční lhůty (do tří dnů od právní moci rozsudku). Žalovaný byl proto zavázán k zaplacení částky 37 325,92 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a teprve pokud svou povinnost nesplní ve stanovené lhůtě, tak od čtvrtého dne je povinen zaplatit peněžitý závazek spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Ve zbývající části, tj. co do částky 16 058,80 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení jako nedůvodné zamítl, neboť nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Lhůta k plnění byla uložena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro její prodloužení.14. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 32 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 34 % uplatněného nároku a úspěšná v rozsahu 66 %. Vycházel přitom z jistiny a kapitalizovaného veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, tj. částky 56 146,34 Kč (v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 3 270 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 670 Kč (2 136 Kč + 534 Kč) a 2x paušální náhrady nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. 2x300 Kč (za sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby). Žalovaný byl proto zavázán k úhradě částky 1 046,40 Kč.15. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 53 384,72 Kč s