19 C 451/2025-38 – Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 7. 11. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 70 922,92 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 34 608,32 Kč od 31. 5. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 2. 7. 2024 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na adrese www., Anonymizováno, .cz., na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 34 500 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 1. 8. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 20. 8. 2026. Žalobkyně před sjednáním smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to ve dnech 2. 7. 2024 ve výši 6 000 Kč, 31. 7. a 3. 8. 2024 ve výši 3 000 Kč, 8. 8. 2024 ve výši 1 000 Kč, 18. 8. 2024 ve výši 10 826 Kč a 21. 9. 2024 ve výši 11. 279 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 30. 5. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak dostal prokazatelně do prodlení s úhradou celého úvěru dne 31. 5. 2025. Žalovaný splatil na jistinu celkem 750,29 Kč, má tak ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 70 922,92 Kč, z toho na jistině 34 354,71 Kč, na poplatku za vyplacení tranší úvěru 176,75 Kč, smluvní úrok 36 314,60 Kč a poplatek za službu „Klidné spaní“ 76,86 Kč. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Předžalobní výzva byla odeslána 12. 9. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť účastníci se výslovně práva účasti na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř.).3. Na základě provedeného dokazování, a to z informace pro spotřebitele, autorizace ověření totožnosti ze dne 2. 7. 2024, z výpisu o posouzení úvěryschopnosti, smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 7. 2024, přehledu bankovních transakcí, výzvy ze dne 30. 5. 2025, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 5. 9. 2025 a potvrzení o podání zásilky ze dne 10. 9. 2025 bylo zjištěno, že dne 2. 7. 2024 byla uzavřena mezi účastníky elektronicky smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru na částku do výše 34 500 Kč s jejím postupným čerpáním; smlouva byla uzavřena na dobu do 24. 12. 2025. Na úvěr byla žalovanému vyplacena 6 platbami částka celkem 35 105 Kč, a to na účet č. , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně. Emailovou upomínkou ze dne 30. 5. 2025 byl žalovaný upomínán o úhradu částky 71 027,92 Kč; předžalobní výzvou ze dne 5. 9. 2025 byl žalovaný dopisem právní zástupkyně žalobkyně vyzýván k zaplacení částky 71 276,86 Kč a nákladů právního zastoupení do tří dnů; dne 10. 9. 2025 byla předžalobní výzva podána k poštovní přepravě. Ze zprávy , Anonymizováno, , a.s. ze dne 18. 3. 2026 bylo zjištěno, že ve dnech 2. 7. 2024 až 21. 9. 2024 byla připsána celkem částka 35 105 Kč na účet vedený pro žalovaného jako majitele a disponenta, plátcem byla společnost , právnická osoba, .4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko co do jistiny. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 2. 7. 2024 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky do výše 34 500 Kč; žalovaný čerpal celkem 35 105 Kč, a to převodem na svůj bankovní účet, uhradil 750,29 Kč, neuhrazeno tak dosud zůstalo 34 354,71 Kč na jistině (tato tvrzení v řízení žalovaný nijak nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vyjma žalobkyní vyhotoveného výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. , spisová značka, a též rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 26. 1. 2024, č.j. , spisová značka, . Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu) svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu nad rámec poskytnuté částky ve výši 34 354,71 Kč zamítl.5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla úspěšnou jen v části předmětu řízení a převážně úspěšnému žalovanému v řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly.