106 C 7/2021-65 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2020 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba] smlouvu o úvěru dne 14. 12. 2018 [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splatný nejpozději do 27. 1. 2019. Žalovaný úvěr čerpal, ovšem poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně, a to po prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil ani přes písemné výzvy. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně, aby jí byl nárok přiznán z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka poskytnuta. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020 byla pohledávka za žalovaného postoupena žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky spolu s předžalobní výzvou bylo žalovanému oznámeno dne 25. 6. 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, jenž se ve věci konalo dne 8. 3. 2021, se nedostavil žádný z účastníků. Žalobkyně omluvila svou neúčast, žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud jednal a rozhodl o věci samé vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Na základě provedeného dokazování dospívá soud k závěru, že žalovaný se dne 14. 12. 2018 zaregistroval na webové stránce právního předchůdce žalobkyně www.viasms.cz a na její bankovní účet uvedeného dne poslal ze svého účtu č. [bankovní účet] částku 1 Kč pod [variabilní symbol] jako odměnu za vytvoření uživatelského účtu v souladu s článkem 4.6 rámcové smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaný dne 14. 12. 2018 č. smlouvy [číslo]. Následně dne 14. 12. 2018 žalovaný požádal o úvěr a mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 14. 12. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které žalovanému měly být poskytnuty na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 44 dní. Dne 14. 12. 2018 byla částka 8 000 Kč původním věřitelem vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Žalovaný doložil původnímu věřiteli občanský průkaz, ze kterého byl proveden sken a dále výpis provedených plateb z účtu č. [bankovní účet], dle kterého dne 13. 9. 2018 byla na účet připsána částka 14 098 Kč od [právnická osoba], dne 12. 10. 2018 částka 14 839 Kč od [právnická osoba], dne 13. 11. 2018 částka 15 603 Kč od [právnická osoba], dne 13. 12. 2018 částka 18 927 Kč od [právnická osoba] V profilu uživatele žalovaný uvedl právnímu předchůdci žalobkyně své rodné číslo, číslo občanského průkazu, trvalou adresu [adresa žalovaného], doručovací třída [příjmení] [číslo], [obec], dále že je zaměstnaný u firmy [právnická osoba], jeho příjem činí 15 000 Kč a dále uvedl celkové měsíční výdaje ve výši 3 500 Kč. Z profilu uživatele je zřejmé, že žalovaný uhradil dne 14. 12. 2018 částku 1 Kč, jiné platby ze strany žalovaného neproběhly. Původní věřitel pak SMS zprávami upomínal žalovaného o úhradu splátek po splatnosti a informoval žalovaného o odeslání upomínky na email. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020 byla pohledávka za žalovaného postoupena žalobkyni. Soudu byly předloženy předžalobní výzvy vyhotovené původním věřitelem, nebylo však prokázáno jejich odeslání. Na základě provedeného dokazování dospívá soud k závěru, že žaloba je z části důvodná, proto jí bylo vyhověno tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím prostředku komunikace na dálku ve smyslu ust. § 1824 zák. č. 89/2012 Sb. (dále o. z.) smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 14. 12. 2018 žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit. Zároveň soud na věc aplikoval i spotřebitelský zákon č. 257/2016 Sb., kdy se soud zabýval, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost uvedenou v ust. § 86 odst. 1, 2 zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru může poskytnout úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v řízení tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla ze strany původního věřitele prověřována prostřednictvím databází, doložením potvrzením o příjmu a porovnáním příjmové a výdajové stránky, což je zaznamenáno v kartě klienta. Soudu byl doložen pouze sken OP a výpis provedených plateb z účtu č. [bankovní účet], dle kterého zaměstnavatel žalovaného [právnická osoba], mu zasílala mzdu. Výdaje žalovaného ovšem nebyly žádným prokázány, když soud nebyly v tomto směru předloženy žádné důkazy. Žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání, nemohlo jí tak být dáno ze strany soudu poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o potřebě dalších tvrzení a důkazů ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Poučovací povinnost soudu se váže toliko na jednání. Soud tak nemá za prokázáno řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. S odkazem na ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. hodnotí soud smlouvu o úvěru ze dne 14. 12. 2018 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako neplatnou pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 o. z.) Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. K neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží soud i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Při výkladu ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 AS 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V důsledku neplatnosti smlouvy jsou neplatná i vedlejší ujednání. Za situace kdy právní předchůdce žalobkyně plnil a žalovaný plnění přijal, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení právě o přijaté plnění. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. ve spojení s ust. § 2993 o. z. má žalobkyně právo na vydání tohoto bezdůvodného obohacení. Soud tedy zavázal žalovaného k zaplacení částky 8 000 Kč. Nárok na příslušenství vyplývá z ust. § 1968 a 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí Nařízením vlády č. 351/2012 Sb. Splatnost pohledávky však nastala až doručení žaloby, neboť dřívější splatnost žalobkyně neprokázala. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z ust. § 1879 o. z. Žaloba byla zamítnuta v části týkající se požadavku na úhradu příslušenství. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, neboť ve věci měla pouze nepatný neúspěch (v části zamítnutých úroků z prodlení). Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále náklady právního zastoupení přiznané dle vyhlášky, 177/1996 Sb. ust. § 14b odst. 1, 3 ve výši 200 Kč za úkon právní služby. Byly přiznány dva úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu věci a sepis žaloby, 2 x režijní paušál po 100 Kč. Jiné náklady nebyly přiznány.