112 C 6/2021-28 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 8. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 10 400 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 13. 10. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dle smlouvy o úvěru ze dne 18. 8. 2017 poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná měla tento úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 700 Kč, celkem tedy 17 700 Kč splácet týdně po 295 Kč. Uhradila však jen 7 300 Kč a žalobkyně se domáhá zaplacení částky 10 400 Kč spolu se zákonnými úroky ode dne následujícího po splatnosti smlouvy do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání konanému dne 10. 2. 2021 se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 18. 8. 2017 má soud za prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 3 500 Kč (při zápůjční úrokové sazbě 66 % ročně), dále s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 200 Kč, celkem tedy částku 17 700 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 295 Kč s tím, že první splátka bude splatná dne 26. 8. 2018 (správně mělo být zřejmě 26. 8. 2017) a další vždy do 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že v hotovosti převzala celou poskytnutou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalované byl při sepsání smlouvy předán Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahující základní parametry úvěru, jak má soud za prokázáno z obsahu Formuláře. 4. Z evidenční karty klienta má soud za prokázáno, že tato byla sepsána dne 18. 8. 2017 a obsahuje osobní údaje žalované a dále údaje o jejich příjmech, které sestávají ze mzdy 13 958 Kč, státní podpory 7 35 Kč, přídavků 3 030 Kč, jiných příjmů 6 000 Kč a dalších příjmů domácnosti 17 000 Kč, takže celkové příjmy činí celkem 47 338 Kč. Výdaje žalované činí celkem 29 600 Kč, a to 6 000 Kč na nájem, 1 000 Kč na energie, 18 000 Kč na jiné výdaje, 1 300 Kč na další zápůjčku u žalobkyně a 2 000 Kč na jiné výdaje domácnosti s tím, že manžel žalované má u žalobkyně také zápůjčku, kterou splácí po 1 300 Kč Tyto jiné zápůjčky u žalobkyně byly poskytnuty v částkách 11 850 Kč a 9 950 Kč. Disponibilní zůstatek žalované byl zjištěn v částce 17 738 Kč, přičemž žalovaná měla předložit občanský průkaz, výměr podpory, nájemní smlouvu a doklad SIPO. 5. Z platební historie smlouvy má soud za prokázáno, že žalovaná na sjednané splátky uhradila v nepravidelných splátkách celkem částku 7 300 Kč. Nedoplatek byl vyčíslen na 10 400 Kč. 6. Z předžalobní upomínky zaslané žalované doporučeně dne 2. 4. 2020 (prokázáno poštovním podacím archem) má soud za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 10 400 Kč ze smlouvy o úvěru [číslo] nejpozději do 7 dnů od doručení upomínky s tím, že pokud tak neučiní, bude částka vymáhána soudně. 7. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla žalobkyně žalované na její žádost úvěr ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovaná se jej zavázala vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, že celkem měla zaplatit částku 17 700 Kč ve sjednaných týdenních splátkách. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila toliko 7 300 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by uhradila něčeho dalšího. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně však žádné rozhodné skutečnosti k tomu, že svou povinnost dostatečně splnila, netvrdila ani neprokázala. Z evidenční karty klienta je zřejmé, že žalobkyně měla k dispozici toliko údaje o výši příjmů žalované (mzda, státní podpora, přídavky na děti), neměla však k dispozici žádné listinné důkazy, jimiž by byla skutečná výše těchto příjmů prokázána (vyjma výměru podpory) a ani tyto listiny, která měla žalovaná žalobkyni předložit, nebyly soudu předloženy. Rovněž nebylo osvědčeno, že má žalovaná k dispozici skutečně další příjem domácnosti v částce 6 000 Kč a mzdu manžela, jak je uvedeno v evidenční kartě. Stejně tak nebyly předloženy žádné důkazy k prokázání výdajové stránky žalované, ať již plateb za bydlení nebo dalších zápůjček či jiných výdajů. Rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, zda žalobkyně nahlížela před sjednáním úvěrové smlouvy do příslušných databází, zejména insolvenčního rejstříku či evidence exekucí. Protože žalobkyně dle názoru soudu nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, má soud za to, že podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Tento závěr o absolutní neplatnosti výše uvedeného právního jednání vyplývá rovněž ze závěrů rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], který se k žádosti Okresního soudu v Ostravě o rozhodnutí o předběžné otázce vyjádřil tak, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Není tedy možné s ohledem na závěry výše uvedené zkoumat splnění povinností k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele toliko k jeho námitce, jak by mohlo vyplývat z ust. § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ale je třeba toto činit s ohledem na úpravu ochrany spotřebitele ve výše uvedených Směrnicích Evropského parlamentu a Rady z úřední povinnosti a tudíž v případě nesplnění této povinnosti dospět k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 10 000 Kč, pak na straně žalované došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., a žalobkyně má podle § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnila, aniž tu byl platný závazek. Žalovaná žalobkyni před podáním žaloby uhradila 7 300 Kč a toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 2 700 Kč (rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a úhradou). Jelikož je žalovaná se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 2 700 Kč, a to ode dne 15. 4. 2020 do zaplacení, neboť žalovaná byla prokazatelně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou žalobkyně odeslanou dne 2. 4. 2020 s termínem splnění do 7 dnů. Protože byla výzva