112 C 384/2021-40 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 16 456 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky s odůvodněním, že jí byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] s žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas a uhradil toliko 504 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činil dluh 16 456 K, z toho nesplacená jistina činí 9 702,83 Kč a dlužný poplatek činí 6 753,17 Kč. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], jejíž součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] jako věřitel se zavázala poskytnout žalovanému jako dlužníkovi půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku věřiteli vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč, celkem tedy částku 16 960 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti převzal celou půjčenou částku. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy [číslo] k této smlouvě má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni. Původní věřitel zaslal žalovanému dne [datum] doporučeně (prokázáno oznámením a podacím lístkem) oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], v němž informoval žalovaného, že pohledávku z předmětné smlouvy postoupil žalobkyni a vyzval jej k úhradě dlužné částky novému věřiteli do 10 dnů od doručení dopisu. 5. Výzvou ze dne [datum] zaslanou žalovanému doporučeně dne [datum] vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě celkové částky ve výši 34 932,47 Kč spolu s příslušenstvím představující nesplacenou smlouvu o půjčce [číslo] to do [datum] (prokázáno výzvou k plnění ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne [datum]). 6. Žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu § 657 a následujících občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) uzavřena smlouva o půjčce. Na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně půjčila žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit ve sjednaných týdenních splátkách spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný do podání žaloby uhradil na dlužnou pohledávku částku 504 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný uhradil něčeho dalšího. Soud je názoru, že tzv. souhrnný poplatek ve smlouvě sjednaný v částce 6 960 Kč, představuje fakticky úrok z půjčky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. Soud však má za to, že v části týkající se sjednaného úroku, resp. poplatku, je smlouva o půjčce neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Neplatnost pro rozpor s dobrými mravy upravoval jak starý občanský zákoník v ust. § 39 obč. zák., tak nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. účinný od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), který neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy upravuje v ust. § 588 o. z., přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. V dané věci byl sjednán úrok ze zapůjčené částky 10 000 Kč ve výši 6 960 Kč. Tento úrok, který představuje odměnu za poskytnutí půjčky, v daném případě při splácení půjčky po dobu 53 měsíců v týdenních splátkách, činí fakticky 69 % z celé půjčené jistiny, což několikanásobně přesahuje úroky, za které byly poskytovány půjčky či úvěry poskytované bankami na území ČR domácnostem v období sjednané půjčky při obdobné době splácení, tedy v červenci 2007. Dle údajů ČNB činila úroková sazba korunových úvěrů pro domácnosti na spotřebu s fixací sazby nad jeden rok do pěti let včetně 13,10 % ročně. Sjednaný úrok ve smlouvě o půjčce představující cca 69 % (více než pětinásobek běžných úroků) je tak odměnou nepřiměřeně vysokou a tuto je možno považovat za hraničící s lichvou a tedy odměnou sjednanou v rozporu s dobrými mravy, což nelze společensky akceptovat. V tomto případě je tedy možno ujednání o odměně, resp. úroku, posoudit jako neplatné, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Z tohoto důvodu má soud za to, že tento nárok původnímu věřiteli na sjednaný úrok (poplatek) nevznikl a v části smlouvy, kterým byl tento úrok sjednán, je smlouva absolutně neplatná. Plnil-li proto původní věřitel společnost [právnická osoba] žalovanému z neplatné smlouvy o půjčce částku 10 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo na straně žalovaného vzniknout bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., a protože žalovaný žalobkyni zaplatil částku 504 Kč, je nutno toto jeho plnění odpočíst, a to bez formálního zápočtu, které u vypořádání z neplatné smlouvy není třeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 9 496 Kč představující rozdíl mezi poskytnutým plněním a částkou uhrazenou žalovaným. Ve zbývající části, tj. co do částky 6 960 Kč byla žaloba zamítnuta, neboť nárok na ni vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Žalovaný byl zavázán k úhradě částky 9 496 Kč žalobkyni, která v řízení prokázala, že jí pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., a je tedy ve věci aktivně legitimována. Kromě tohoto byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení z této částky, avšak až od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení dlužné částky oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne [datum], a to do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne [datum] s využitím provozovatele poštovních služeb, a soud proto vycházel ohledně doručení této výzvy z tzv. domněnky doby dojití stanovené v § 573 o. z., tedy že zásilka žalovanému došla třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum]. Pokud tedy dlužná částka nebyla ve lhůtě do [datum] uhrazena, je žalovaný od [datum] v prodlení ve smyslu ust. § 1968 o. z. a žalobkyně má právo dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. účinným ke dni vzniku prodlení žalovaného. Žalobkyně požadovala úrok dle nařízení vlády č. 163/2005 Sb., tedy ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, ačkoli dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. by měla nárok na úrok zvýšený o 8 procentních bodů. Soud jí však přiznal úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně, neboť dle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud nemůže návrh účastníka překročit a přisoudit tak více, než čeho se domáhal. Za dobu předchozí, tj. od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 17 734,11 Kč a od [datum] do [datum] byl požadavek žalobkyně na úrok z prodlení z celé žalované částky 16 456 Kč zamítnut jako nedůvodný a stejně tak byl zamítnut požadavek žalobkyně na úrok z prodlení z částky 9 496 Kč od [datum] nadále, neboť na něj žalobkyni nevznikl nárok z toho důvodu, že je uplatňován z částky, která byla rovněž touto žalobou zamítnuta. 7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci převážný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.