7 C 294/2021-39 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení jistiny ve výši 6 084,91 Kč s příslušenstvím, dále souhrnného poplatku představující úrok ve výši 4 235,09 Kč. V žalobě tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 29. 10. 2007 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo] dále jen " Smlouva. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 16 960 Kč (půjčka ve výši 10 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč, představující 69,6 % z jistiny). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč Poslední splátka splatná dne 3. 11. 2008. Poslední splátka ze strany žalované byla zaplacena dne 25. 6. 2012. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl dle čl. 8 Smluvních podmínek původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, t. j 3. 11. 2008. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 5. 1. 2021 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena písemně. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku ve výši 10 320 Kč a žalobkyně tvrdí, že se jedná o jistinu 6 084,91 Kč, souhrnný poplatek ve výši 4 235,09 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 645,65 Kč za období od 3. 7. 2012 do 18. 12. 2020 počítaný z částky 10 320 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. k úhradě dlužné částky. Na výzvu žalovaná nereagovala. 2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] (kvalifikovaná výzva) soud žalovanou v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Dne 29. 11. 2021 bylo shora uvedené usnesení (kvalifikovaná výzva) doručeno žalované do vlastních rukou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Lhůta k vyjádření jí marně uplynula dne 29. 12. 2021. <i>3. Podle ust. § 3028 odst. 1 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> 4. Za tohoto stavu se proto právní vztahy mezi žalobkyní a žalovanou ze smlouvy o půjčce ze dne 29. 10. 2007 nadále řídí zákonem č. 40/1964 Sb. občanským zákoníkem ve znění účinném do 31. 12. 2013. <i>5. Podle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>6. Podle ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>7. Podle ust. § 517 odst. 1 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Výše úroku z prodlení je v souladu s vyhl.č. 142/1994 Sb. v platném znění do 31.12.2013. Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou.</i> <i>8. Podle ust. § 39 občanského zákoníku, je neplatný právní úkon, kterým svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> 9. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla dnem 29. 12. 2021, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání, pouze však v rozsahu dlužné částky, která byla dle smlouvy o půjčce platně uzavřena. Tedy pouze co do výše žalované jistiny, když v části souhrnného poplatku byla smlouva absolutně neplatná (viz odůvodnění níže). Soud má proto za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem pro uznání výrok I. tohoto rozhodnutí, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř. Nárok žalobkyně uplatněný žalobou v rozsahu žalované dlužné jistiny 6 084,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. 10. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouvy o půjčce dle zákona č. 40/1964 Sb. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok v části platně uzavřené smlouvy o půjčce, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. Výrok I. tohoto rozhodnutí. 11. Dále soud uvádí, že dle tvrzení žalobkyně hodnota dluhu měla činit ke dni postoupení 10 320 Kč. Plnění žalované bylo věřitelem započteno na příslušenství pohledávky a zčásti na jistinu. Postoupená pohledávka dle tvrzení žalobkyně se tedy skládá z: 1/ Jistiny ve výši 6 084,91 Kč a 2/ Souhrnného poplatku ve výši 4 235,09 Kč. Souhrnný poplatek však představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalovaného, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků, kteréžto jsou nepochybně příslušenstvím pohledávky. Je nerozhodné, jak tento úrok je věřitelem nazván. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky, které byly vypočtené ke dni uzavření smlouvy o půjčce. Žalovaná, ode dne postoupení pohledávky na žalobkyni až do dne podání žaloby, neuhradila na svůj dluh ničeho. Poslední upomínku před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. k úhradě dlužné částky, na tuto výzvu žalovaná však nereagovala. 12. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (původním věřitelem) a žalovanou (dlužníkem), byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení (občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013), a to pouze v části týkající se zapůjčené jistiny. V daném případě se jedná o reálný kontrakt, když finanční částka byla žalované právním předchůdcem žalobkyně předána v den podpisu smlouvy o půjčce, což žalovaná jako dlužník stvrdila svým vlastnoručním podpisem na smlouvě. Žalovaná v průběhu řízení neprokázala, že by jí finanční částka nebyla vyplacena v den podpisu smlouvy. 13. V části týkající se souhrnného poplatku (ve smlouvě sjednán ve výši 6 960 Kč), soud shledal toto ujednání z hlediska povahy závazku jako sjednaný úrok pevnou částkou, který vzhledem k výši zapůjčené jistiny činil 69,6% ročně. Takto sjednanou výši úroku z půjčky soud shledal za ujednání v rozporu s dobrými mravy, proto absolutně neplatným ujednáním. Žalovaná na smlouvu částečně plnila, když dle žalobkyně předmětem žaloby je jistina 6 084, 91 Kč, souhrnný poplatek ve výši 4 235,09 Kč. Protože úrok z půjčky má charakter od