19 C 134/2022-49 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným na Okresní soud v Kroměříži dne 18. 10. 2022 domáhá po žalované zaplacení částky 8 308 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela tato s žalovanou dne 21. 3. 2020 smlouvu o zápůjčce, a to prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Žalobkyně se tak žalované zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 5 100 Kč (jistina) a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 658 Kč do 12. 4. 2020. Žalovaná se nejprve seznámila s nabídkou na uzavření smlouvy o zápůjčce, nastavila si splatnost a výši zápůjčky a následně vyplnila na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky. Vyplněním formuláře a jeho zasláním žalobkyni učinila žalovaná návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce a seznámila se s obchodními podmínkami. Smlouva o zápůjčce byla žalovanou podepsána elektronicky, a to [příjmení], který žalobkyně zaslala na telefonní číslo žalované, které vyplnila v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Peněžní prostředky byly žalované zaslány dne 21. 3. 2020 na účet č. [bankovní účet]. Pro případ prodlení byla ve smlouvě mezi žalobkyní a žalovanou ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, která za období od 13. 4. 2020 (den následující po splatnosti zápůjčky) do 30. 8. 2022 (den vyhotovení žalobního návrhu) činí po zaokrouhlení částku 4 432 Kč, z níž žalobkyně požaduje zaplacení částky 2 550 Kč, ponížené o žalovanou uhrazenou částku ve výši 1 000 Kč. Dále byly ve smlouvě pro případ prodlení ujednány náklady za písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč za každou tuto výzvu, celkem pak žalobkyně požaduje po žalované úhradu částky 2 000 Kč (4 x 500 Kč). Žalovaná však svému smluvnímu závazku nedostála, když částku neuhradila řádně a včas. Dle tvrzení žalobkyně ke dni podání žalobního návrhu uhradila žalovaná pouze částku 1 000 Kč. Předžalobní výzva k plnění byla zaslána právní zástupkyní žalobkyně žalované dopisem ze dne 6. 9. 2022. 3. Žalobkyně v doplnění žalobního návrhu ze dne 6. 2. 2023 na výzvu soudu dále uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalované nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, což zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne, že smlouva je vzhledem k ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná. V důsledku toho žalobkyně požaduje, aby soud ve věci rozhodl tak, že žalovaná je povinna jí vrátit vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostala (tj. bezdůvodné obohacení), uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaná byly vyzvány, aby se vyjádřily, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřily. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u obou účastníků předpokládal, že nemají žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 18. 4. 2023. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 9-19 spisu. 6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav. 7. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 21. 3. 2020 elektronicky smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Žalobkyně se tak zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 5 100 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 658 Kč do 12. 4. 2020. Peněžní prostředky dle potvrzení o platbě byly žalované zaslány dne 21. 3. 2020 na účet č. [bankovní účet]. Celková částka tak činila 6 758 Kč, RPSN pak 2 973 %. Pro případ prodlení byla ve smlouvě mezi žalobkyní a žalovanou ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále byly ve smlouvě pro případ prodlení ujednány náklady za písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč za každou tuto výzvu. Z upomínky ze dne 19. 4. 2020, 26. 4. 2020, 3. 5. 2020 a 27. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž v poslední výzvě ji upozornila na možnost vymáhání soudní cestou. Z dopisu ze dne 6. 9. 2022 včetně podacího lístku soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu s vyčíslením aktuálního dluhu. K prověření úvěruschopnosti žalované nedoložila žalobkyně ničeho, pouze učinila dne 6. 2. 2023 podání (viz odstavec 3. rozsudku). 8. Po provedeném dokazování soud a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), po právní stránce následovně. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 17. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 3. 2020 (dále jen„ předmětná smlouva“), má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely uvedeného dne smlouvu o zápůjčce ve smyslu výše citovaného § 2390 o. z., na základě které poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 5 100 Kč. 19. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C [číslo] [anonymizována dvě