Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkem 196 298,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela dne 3. 7. 2024 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr celkem 120 000 Kč, a to v několika dílčích platbách na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy, dostal se však do prodlení. Zavázal se rovněž k zaplacení smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny, který žalobkyně požaduje za jeden kalendářní měsíc od posledního čerpání úvěru. V upomínce ze dne 5. 12. 2024 byl žalovaný upozorněn na zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě. Dluh však nezaplatil ani po předžalobní výzvě zástupkyně žalobkyně. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 120 000 Kč, smluvního úroku 48 000 Kč a smluvní pokuty 28 298,14 Kč. Smluvní pokutu dle smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z jistiny, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení, požadovala žalobkyně v kapitalizované výši 51 840 Kč (od data prodlení 6. 12. 2024 do dne odeslání předžalobní výzvy 10. 2. 2026). Na smluvní pokutu však žalobkyně započetla všechny dílčí splátky zaplacené žalovaným v celkové výši 23 541,86 Kč (51 840 Kč – 23 541,86 Kč činí právě 28 298,14 Kč). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.2. Na výzvu soudu, aby uvedla, jak původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a aby k tomu doložila či označila důkazy, žalobkyně nijak nereagovala.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud mu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 téhož zákona, doručil žalobu a výzvu k vyjádření do jeho datové schránky. O zahájení řízení ho navíc soud informoval e-mailem, telefonní hovor žalovaný nepřijal.4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.5. Závěr o skutkovém stavu:6. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dříve také , právnická osoba, ), poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 3. 7. 2024 peněžní prostředky v celkové výši 120 000 Kč, a to převodem na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu se sjednaným smluvním úrokem v měsíčních splátkách dle smlouvy. Na dluh uhradil celkem 23 541,86 Kč (v řízení netvrdil a neprokazoval nic jiného). Úvěr původní věřitelka zesplatnila ke dni 5. 12. 2024.7. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že její právní předchůdkyně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet.8. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původní věřitelkou nejprve na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , následně ji tato společnost postoupila žalobkyni To bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 2. 2026 odeslaným doporučeně dne 10. 2. 2026 spolu s předžalobní upomínkou.9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. V § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.15. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“16. Právní posouzení věci:17. V řízení bylo zjištěno a prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 120 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně k tomu nic netvrdila a nedoložila. Za situace, kdy žalobkyně nebyla schopna tvrdit, a především také prokázat, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, je nutno uzavřít, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. To má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, , právnická osoba, . v. , Anonymizováno, , je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.18. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), za situace, ve které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 120 000 Kč skutečně poskytla, je žalovaný povinen žalobkyni (na kterou byla pohledávka platně postoupena) v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se z neplatné smlouvy bezdůvodně obohatil. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 96 458,14 Kč, tj. jistinu poskytnutého úvěru po odečtení toho, co žalovaný původní věřitelce na dluh zaplatil (120 000 Kč minus 23 541,86 Kč; výrok I. tohoto rozsudku). Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nevyvrátil, že žalovaný na dluh dosud uhradil právě 23 541,86 Kč.19. Ve zbylé části byl návrh žalobkyně zamítnut, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy nemá na další plnění žalobkyně nárok – ujednání o úroku z úvěru a dalších poplatcích či smluvních sankcích je tedy rovněž neplatné. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Žalobkyni tak soud nepřiznal ani požadovaný úrok z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ; výrok II. tohoto rozsudku).20. Žalovaný byl ve sporu úspěšnější, měl by proto právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl ovšem nečinný a žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).21. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 9 815 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 7 852 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 1 963 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.22. Lhůta k placení vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř. Při nečinnosti žalovaného soud nemohl zjistit, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni (viz odstavec 19 výše).