Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, s úvěrovým rámcem , částka, , který žalovaná vyčerpala, neplnila však závazek hradit minimální měsíční splátku , částka, (poprvé v prodlení k , datum, ; uhradila pouze první čtyři splátky, celkem , částka, ). Po opakovaném marném upomínání žalobkyně sdělila žalované e-mailem ze dne , datum, , že úvěr zesplatnila a vyzvala ji k okamžité úhradě dluhu před podáním žaloby. Před poskytnutím úvěru ověřovala žalobkyně poměry žalované podle výpisu z bankovního účtu; měla zjištěný měsíční příjem , částka, (oproti tvrzenému , částka, , z čehož dovodila „výsledný příjem“ , částka, ), náklady na bydlení , částka, (stanovené normativně oproti tvrzeným , částka, ), náklady domácnosti , částka, (oproti tvrzeným nákladům , částka, ) a finanční závazky , částka, (oproti tvrzeným , částka, ), na nákladech žalované na sázení a hazardní hry zjistila , částka, ; ze všeho uvedeného dovodila žalobkyně disponibilní zůstatek žalované , částka, měsíčně (po připočtení nákladu , částka, jako „, Anonymizováno, zůstatku na cokoliv“).2. Žalovaná uvedla, že si je závazku vědoma a má zájem jej co nejdříve uhradit; současně požádala o splátkový kalendář pro dlouhodobou pracovní neschopnost, která ji dostala do složité finanční situace.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání podle § 115a o. s. ř. (žalobkyně souhlasila, souhlas žalované soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal).4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovanou si prostředky dálkové komunikace potvrdily dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (č.l. 9-35, 61-70), na základě které bylo téhož dne na bankovní účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, odesláno , částka, (č.l. 36), které se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím v 72měsíčních splátkách po , částka, při úrokové sazbě 57,99 % ročně a RPSN 76,18 % (č.l. 18v). Před poskytnutím úvěru k poměrům žalované ji žalobkyně lustrovala v interních databázích, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a v registru SOLUS a nezjistila žádné negativní informace (č.l. 60). Žalovaná prohlásila, že je svobodná a bezdětná. Žalobkyně deklarovala, ale nedoložila, že prohlášení žalované ověřovala výpisem z jejího bankovního účtu za tři měsíce před sjednáním úvěru. Měla tak zjistit její poměry popsané v bodě 1 rozsudku. Po upomínce z , datum, (č.l. 37-38) a z , datum, (č.l. 39-40) oznámila žalobkyně žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě celého dluhu před podáním žaloby nejpozději do , datum, (č.l. 41-42). Podle tvrzení žalobkyně, které nepopřela, žalovaná dosud uhradila pouze čtyři splátky po , částka, , celkem , částka, . Z ostatních předložených důkazů soud nic podstatného nezjistil.5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).6. Žalobkyně však podle soudu nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by si žalobkyně poměry žalované skutečně ověřila (samotné prohlášení žalované – příjem , částka, , náklady , částka, – přitom na první pohled vyznívá značně nevěrohodně). Soud je tak nemá za jakkoli zjištěné. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přesto, že nemohla učinit objektivní úsudek o schopnosti žalované jej splatit, porušila § 86 zmíněného zákona.7. Uzavřenou smlouvu tedy soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.8. S ohledem na kogentní úpravu ochrany spotřebitele, které se nemůže vzdát, a na skutečnost, že uznat lze (z povahy věci) pouze existující dluh, nepostupoval soud podle § 153a o. s. ř. a navzdory vyjádření žalované (kdyby je měl brát jako uznání dluhu) nevydal ve věci rozsudek pro uznání, neboť takový postup neshledal možným s ohledem na svůj právní závěr, že dluh je absolutně neplatný, rozporný s právními předpisy (srov. § 153a odst. 2 ve spojení s § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.).9. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno čerpání , částka, ; podle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nepopřela, na ně dosud vrátila pouze , částka, . Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila přiznanou částkou, kterou je povinna vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.10. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované není soudu nic známo (k výzvě soudu žalovaná ničeho nedoplnila).11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci úspěšnější žalobkyni, která prokázala odeslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., náleží (po odečtení neúspěchu) náhrada 30 % nákladů řízení, které tvoří soudní poplatek , částka, , odměna zastupujícího advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po , částka, podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony po , částka, podle § 14b odst. 6 písm. a) téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši , částka, .12. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.