Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získal žalovaný od původní věřitelky úvěr , částka, , který se zavázal vrátit do , datum, s poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, . Nevrátil však ničeho. Smlouvou účinnou , datum, postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně dne , datum, . K poměrům žalovaného před sjednáním úvěru neuvedla žalobkyně ničeho, v žalobě operovala i s možným posouzením věci z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem. Telefonicky se s ním spojit nepodařilo.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání podle § 115a o. s. ř. (žalobkyně souhlasila, souhlas žalovaného soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal).4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka s žalovaným si prostředky dálkové komunikace potvrdili dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (č.l. 8-14), na základě které odeslala téhož dne na bankovní účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, částku , částka, (č.l. 15). Žalovaný se zavázal částku vrátit jednorázově s poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, do 30 dnů, tj. do , datum, ; RPSN činila 9 202,60 % (č.l. 12). Ke zkoumání majetkových poměrů žalovaného před sjednáním úvěru nebylo tvrzeno ničeho. Žalovaný svůj závazek nesplnil (netvrdil opak). Smlouvou ze dne , datum, postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni (č.l. 16-19), což žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, (č.l. 20), odeslaným spolu s předžalobní výzvou žalobkyně dne , datum, (č.l. 20v-21).5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).6. Úvěrovou smlouvu však soud shledal absolutně neplatnou pro absenci tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Nedostatky uvedených žalobních tvrzení se u téže žalobkyně objevují pravidelně, soud ji pro princip hospodárnosti již nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů; jde o typovou věc a žalobkyně jako profesionálka v oboru vymáhání pohledávek si musí být rizika spojeného s nesplněním této povinnosti ve smyslu § 120 o. s. ř. vědoma. Nadto by byla úvěrová smlouva s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, neplatná i pro nepřiměřenost sjednaného příslušenství, které astronomicky překračuje běžnou míru RPSN bankovních úvěrů pohybující se okolo 10 %.7. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. (s touto variantou ostatně v návrhu operovala i sama žalobkyně). Žalovaný získal od původní věřitelky , částka, , které je povinen vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.8. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť ve věci úspěšnějšímu žalovanému pro jeho nečinnost žádné náklady nevznikly.10. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona o soudních poplatcích.