Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu dvou smluv o úvěru, uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Zaprvé Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou žalovaný získal od původní věřitelky úvěr , částka, a zavázal se za něj vrátit , částka, ve 14měsíčních splátkách po , částka, , tj. nejpozději do , datum, . Zadruhé Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou žalovaný získal od původní věřitelky úvěr , částka, a zavázal se za něj vrátit , částka, ve 14měsíčních splátkách po , částka, , tj. nejpozději do , datum, . V obou případech se však dostal do prodlení; žalovány jsou nesplacené jistiny , částka, a , částka, spolu s neuhrazenými poplatky a kapitalizovanými i běžícími úroky a úroky z prodlení. Smlouvou účinnou dne , datum, postoupila původní věřitelka obě pohledávky žalobkyni, což žalovanému oznámila. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne , datum, . K poměrům žalovaného před sjednáním úvěru netvrdila ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, kam mu byla v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. doručena fikcí.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání podle § 115a o. s. ř. (žalobkyně souhlasila, souhlas žalovaného soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal).4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka („, právnická osoba, “) s žalovaným podepsali dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které obdržel žalovaný toho dne hotovost , částka, a zavázal se za to vrátit , částka, ve 14měsíčních splátkách po , částka, , tj. RPSN činila 272,44 % (čl. 18-19). Žalovaný uhradil původní věřitelce v souvislosti s uvedenou smlouvou celkem , částka, , naposledy platbou ze dne , datum, (čl. 20).6. Předtím ještě původní věřitelka („, právnická osoba, “) s žalovaným podepsali dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které obdržel žalovaný toho dne hotovost , částka, a zavázal se za to vrátit , částka, ve 14měsíčních splátkách po , částka, , tj. RPSN činila 272,44 % (čl. 21-22). Žalovaný uhradil původní věřitelce v souvislosti s uvedenou smlouvou celkem , částka, , naposledy platbou ze dne , datum, (čl. 23).7. Smlouvou ze dne , datum, (čl. 24-28), postoupila původní věřitelka obě pohledávky za žalovaným žalobkyni (čl. 25), což žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, (čl. 29, 30). Dne , datum, odeslala žalobkyně žalovanému na jím uvedenou kontaktní adresu předžalobní upomínky (čl. 31-35).8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, v prvním případě a do , datum, v druhém případě (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, v prvním případě a do , datum, v druhém případě (dále jen „o. z.“).9. Obě smlouvy (identických parametrů) však soud shledal absolutně neplatnou pro absenci tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Nedostatky uvedených žalobních tvrzení se u téže žalobkyně objevují pravidelně, soud ji pro princip hospodárnosti již nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů; jde o typovou věc a žalobkyně jako profesionálka v oboru vymáhání pohledávek si musí být rizika spojeného s nesplněním této povinnosti ve smyslu § 120 o. s. ř. vědoma. Nadto by byly obě úvěrové smlouvy s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, neplatné i pro nepřiměřenost sjednaného příslušenství, které stonásobně překračuje běžnou míru RPSN bankovních úvěrů pohybující se okolo 10 %.10. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalovaný získal od původní věřitelky celkem , částka, , vrátil celkem pouze , částka, ; rozdíl je povinen doplatit. V této části soud žalobě vyhověl.11. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednaných smluv o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř.; neúspěch žalovaného byl jen nepatrný, žádné náklady mu však nevznikly.13. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.