41 C 357/2017-687 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se svým návrhem uplatněným u tehdy věcně příslušného Krajského soudu v Plzni dne 31. 12. 2014, domáhal po žalované č. 1 zaplacení částky 42 696,04 Kč s přísl., a to jako po vlastníkovi bytových jednotek [číslo] v domě pod adresou [adresa žalobkyně, žalovaného a žalované], přičemž dlužnou částku představovaly nedoplatky na vyúčtování služeb a do fondu oprav (údržby) za období roku 2012. Z dlužné částky připadala částka 14.643 Kč na bytovou jednotku [číslo] částka 25.155 Kč na bytovou jednotku [číslo] částka 2.898,04 Kč představovala podíl na pojištění (období od 7. 10. 2011 do 6. 10. 2012). Ze žaloby a připojeného vyúčtování za rok 2012 pak dále plyne, že za bytovou jednotku [číslo] žalovaná v předmětném období uhradila na zálohách celkem částku 24.000 Kč, na bytovou jednotku [číslo] pak ničeho. Dlužná částka nebyla zaplacena ani na základě předžalobní upomínky ze dne 22. 8. 2013.2. Podepsanému soudu byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí usnesením VS v Praze ze dne 14. 11. 2017 č. j. Ncp 997/2017-144.3. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 41 C 357/2017 – 603, z 25. 10. 2021 soud prvního stupně uložil 1. žalované zaplatit žalobci částku 7 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení (výrok I), ve zbytku, tj. co do částky 7 119 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II), oběma žalovaným uložil zaplatit žalobci částku 20 796 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého ze žalovaných (výrok III), ve zbytku, tj. co do částky 4 359 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok IV), žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 44 452,56 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok V), rozhodl dále, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok VI). Rozsudkem č. j. 41 C 357/2017 – 634 z 1. 4. 2022 soud prvního stupně rozhodl formou doplňujícího rozsudku tak, že žalovaná č. 1 je povinna zaplatit žalobci částku 2 898,04 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 2 898,04 Kč od 1. 1. 2012 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o vydání doplňujícího rozsudku (výrok II).4. K odvolání žalovaných Krajský soudu v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 6. 2022 č. j. 56 Co 125/2022-645 rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích I, III, V a VI, včetně doplňujícího rozsudku zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že se soud prvního stupně dostatečně nezabýval žalovanou vznesenou námitkou započtení a námitkou promlčení ohledně vzneseného započtení, kterou namítl žalobce.5. Podáním ze dne 6. 11. 2020 žalobce navrhl přistoupení žalovaného č. 2 do řízení na straně žalované a změnu žalobního petitu, obojí s odkazem na ustanovení § 1186 odst. 2 a § 2021 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., a to s ohledem na skutečnost, že na žalovaného č. 2 bylo žalovanou č. 1 převedeno vlastnické právo k bytové jednotce [číslo] to darovací smlouvou ze dne 16. 11. 2017, když i tato skutečnost se stala mezi účastníky nespornou. O uvedeném procesním návrhu žalobce bylo rozhodnuto usnesením podepsaného soudu z 11. 12. 2020, č. j. 41 C 357/2017-528, ve znění usnesením Krajského soudu v Plzni z 25. 1. 2021, č. j. 18 Co 11/2021-540.6. Žalovaná strana s žalobou nesouhlasila, nárok žalobce neuznávala ani co do základu, ani co do výše a navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala, že listinu označenou jako„ Vyúčtování nájemného a služeb poskytovaných s užíváním bytu za období od 1/ 2012 do 12/ 2012“ ze dne 12. 2. 2013 vyhotovené žalobcem opakovaně reklamovala a její reklamace nebyla řádně vyřízena. Uváděla, že naopak žalovaná č. 1 má vůči žalobci pohledávku z titulu vydání bezdůvodného obohacení, představující náklady na vytápění bytů ve vlastnictví žalované č. 1 za období od 29. 9. 2010 do 19. 4. 2011, které jí vznikly v souvislosti s , dle jejího názoru, neoprávněným odpojením bytů od kotelny a ukončení jejich vytápění. Vůči žalobci byla tato pohledávka uplatněna formou započtení do výše žalované částky v obecné rovině podáním ze dne 1. 6. 2015 a po odstranění všech rozporů dle jednotlivých podání strany žalované v souladu s pokynem soudu na jednání dne 15. 5. 2018, pak podáním z 21. 6. 2018, kterým strana žalovaná postupovala v souladu s § 98 o. s. ř.7. Žalobce proti námitce započtení namítal její neplatnost z důvodu neurčitosti, namítal, že jsou započítávány nesplatné pohledávky proti splatným pohledávkám a v neposlední řadě, že jsou započítávány pohledávky promlčené.8. V současné době jsou mezi účastníky řízení shodná následující právně významná tvrzení, která soud podle § 120 odst. 3 o. s.ř. vzal za svá skutková zjištění a jež představují skutkový závěr ve věci samé:9. A) Žalobce je společenstvím vlastníků jednotek, které vzniklo dle zákona č. 72/94 Sb. ke správě domu pod adresou [adresa žalobkyně, žalovaného a žalované], a v řízení bylo zastoupeno k tomu oprávněnou osobou, jak plyne z výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek vedeného u KS [obec], oddíl [anonymizováno], vložka [číslo].10. B) Žalovaná č. 1 byla v předmětné nemovitosti v době rozhodné vlastníkem mj. bytových jednotek [číslo] a [číslo], které následně darovacími smlouvami, z toho bytovou jednotku [číslo] po 1. 1. 2014, převedla do vlastnictví žalovaného č. 2. Za rok 2012 žalovaná uhradila žalobci částku 24.000 Kč11. C) Ustavující schůze shromáždění vlastníků jednotek proběhla dne 18. 11. 2002, jak plyne z notářského zápisu sp. zn. NZ 282/2002, N 287/2002, přičemž nedílnou součástí tohoto zápisu se staly na tomto shromáždění přijaté stanovy žalobce, které konkrétně v článku 7, bod 2, písmeno d) zavázaly členy společenství hradit stanovené příspěvky na výdaje spojené se správou domu, a to poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu, neurčuje-li písemná dohoda všech vlastníků jednotek jinak.12. D) Shromážděním vlastníků ze dne 24. 4. 2006 byla odsouhlasena pravidla pro rozúčtování měsíčních plateb, a to tak, že fond oprav bude rozúčtován podle spoluvlastnických podílů (zahrnuje opravy, posudky na opravy, projekty, stavební dozor, apod.), pojištění domu bude rozúčtováno podle spoluvlastnických podílů, správa domu a režijní náklady budou rozúčtovány na bytovou jednotku (zahrnuje spotřebu režijního materiálu, deratizace, odměnu jednatele, poplatky bance a další), služby, a to vodné a stočné bude rozúčtováno podle náměrů bytových podílových měřidel, elektrická energie bude ve společných prostorách bude rozúčtována podle počtu osob užívající bytovou jednotku, stejně jako odvoz odpadu a vytápění ze suterénní kotelny bude rozúčtována podle velikosti vytápěné plochy připojených bytových jednotek.13. E) Podkladem pro vyúčtování služeb spojených s užíváním bytů v roce 2012 se stal přehled nákladů na provoz domu za uvedená období z 12. 2. 2013, přičemž částky zde uvedené odpovídají výši a struktuře částek žalovaných, a zohledňují i platby žalované č. 1 v nesporné výši, včetně částky 2.898,04 Kč představující podíl na pojištění (období od 7. 10. 2011 do 6. 10. 2012), jak již shora uvedeno. Výše měsíčních záloh daná s účinností od 1. 1. 2012 plyne z rozhodnutí členské schůze ze dne 03. 10. 2011.14. F) Dopisem ze dne 5. 8. 2011 nazvaným„ Oznámení o vzájemném započtení pohledávek“ hodlala žalovaná č. 1 započíst částku 139.531,05 Kč, dopis byl žalobci doručen dne 8. 8. 2011. Dopisem ze dne 5. 8. 2011, dle jehož obsahu šlo o reklamaci listiny nadepsané„ Vyúčtování nájemného a služeb poskytovaných s užíváním bytu za období 1/2010 do 12/2010“, žalovaní upozorňovali na možnost započtení vzájemných pohledávek z jejich strany. Možnost započtení je rovněž zmiňována v dopise žalovaných ze dne 4. 10. 2011 adresovaného [jméno] [příjmení], dopise ze dne 28. 3. 2012 adresovaného žalobci i v dopisech předchozího právního zástupce žalovaných ze dne 18. 10. 2011 a 7. 12. 2011 Soud tyto listiny prováděl k důkazu pro posouzení obsahu těchto listin a práv a povinností z nich vyplývající.15. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: předně soud předesílá, že mezi stranami sporu nebylo pochyb o povinnostech žalovaných v rozsahu, jak byly vyjádřeny již v původním rozsudku a jež jsou vyjádřeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Proto také se částečně právní argumentace překrývá s původním rozsudkem. Nicméně soud se (viz odůvodnění níže) zabýval námitkou započtení, resp. obranou započtení žalovaných.16. Na věc je třeba aplikovat ustanovení § 15 odst. 1, 2 zákona o vlastnictví bytů, neboť nárok žalobce vznikl za období do 31. 12. 2013, ve vztahu k nově uplatněnému nároku vůči žalovanému č. 2, dále dle § 1180 odst. 1, vztažmo k § 1186 ods