17 C 120/2024-21 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 23 280 (20 000 Kč jistina, 3 280 Kč smluvní pokuta) s příslušenstvím (úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky 48 Kč) z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 3. 2023 a z 19. 4. 2023, [číslo] Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný měl vrátit poskytnuté prostředky do 60 dnů od 19. 4. 2023 (včetně částky 3 989 Kč jako úroku). Žalovaný svou povinnost nesplnil. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 (jak potvrzovalo Společné prohlášení z 23. 11. 2023 a 27. 11. 2023) na žalobkyni. Žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici listiny o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby podáním z 6. 5. 2024 bylo rozhodnuto (výrokem III.) o částečném zastavení řízení dle § 96 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. (ohledně kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty).5. Smlouvou o úvěru ze dne 23. 3. 2023, [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 1 100 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr do 30 dnů včetně úroku 279 Kč, následně smlouvou z 19. 4. 2023 došlo k navýšení úvěru na 20 000 Kč, doby splatnosti na 60 dnů (od změny úvěrové částky) a dále výše úroku na 3 989 Kč. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky vyplývala evidence dopisu z 15. 12. 2023 k upomínání žalovaného; jeho odeslání však nebylo v řízení prokázáno.6. Z výpisů z účtu právního předchůdce žalobkyně vyplynulo, že žalovaný dne 1. 3. 2023 poskytl verifikační platbu 0,01 Kč (k účtu č. [bankovní účet]) a že od 23. 3. 2023 byla do 9. 4. 2023 byla postupně na účet žalovaného poskytnuta částka 20 000 Kč.7. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se dohodl se žalobkyní na opakovaném postupování pohledávek právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni (dílčími smlouvami). Ze společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek z 23. 11. 2023 a 27. 11. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 10. 11. 2023, plné moci z 16. 12. 2022 a podacího archu z 13. 11. 2023 vyplynulo, že žalobkyně jménem právního předchůdce žalobkyně uvědomila žalovaného o postoupení předmětné pohledávky.8. Předžalobní upomínkou (a odpovídajícím podacím lístkem) má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.9. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru (§ 2395 občanského zákoníku), na základě které žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč. Nejprve soud posuzoval její platnost. V daném případě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) nepostupovala při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyly k dispozici doklady, kterým by bylo možné ověřit dodržení postupu upraveného v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Jelikož úvěruschopnost takto právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) neposuzoval, nebo to alespoň žalobkyně není schopna prokázat, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 věta první z. č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.14. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě zvláštní způsob vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Na žalobkyni práva a povinnosti z (neplatné) smlouvy přešla dle § 1879 občanského zákoníku (smlouvou o postoupení pohledávek). Žalobkyně jako nástupce poskytovatele úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu ve splátkách s přihlédnutím k výši dlužné částky a době, která uplynula od poskytnutí úvěru. Výše splátek by měla být dostačující pro uspořádání poměrů žalovaného pro vrácení dluhu žalobkyni.15. Z ustanovení § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. plyne, že žalobkyni přísluší maximálně poskytnutá částka, která však není v době zahájení řízení splatná; splatnost má stanovit (při neexistenci dohody) právě v uvedeném řízení soud (podle možností žalovaného). Soud tedy zamítl požadavek žalobkyně na úhradu příslušenství dluhu (v rozsahu, v jakém žalobkyně na tomto pož