11 C 129/2025-28 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 31 235,45 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy o úvěru [anonymizována tři slova] [číslo] uzavřené dne 13. 2. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“).4. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:5. Dne 13. 2. 2024 uzavřeli účastníci Smlouvu o úvěru [anonymizována tři slova] [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše 30 000 Kč (disponibilní úvěrový limit), přičemž první čerpání bylo na nákup Televize Philips za kupní cenu 27 889 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve formě 11 měsíčních splátek po 3 018 Kč včetně pojistného (140 Kč) a úroku ve výši 26,82 % ročně, RPSN činila 26,8 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou více jak dvou měsíčních splátek nebo jedné splátky po dobu delší tři měsíce bylo sjednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit s tím, že úvěr se stává okamžitě splatným. Dále byla sjednána povinnost žalované k úhradě účelně vynaložených nákladů - 400 Kč za 1. písemnou upomínku, 600 Kč za 2. písemnou upomínku, 1 500 Kč v případě odstoupení pro případ prodlení dlužníka o více než 3 měsíce a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky (zjištěno ze Smlouvy o úvěru [anonymizována tři slova] [číslo]). Žalobkyně vypracovala zprávu o posouzení úvěruschopnosti žalované, kde vycházela z příjmu ve výši 18 700 Kč měsíčně, výdajů na bydlení ve výši 5 500 Kč (nájemné), rozdíl příjmů a výdajů činí 13 200 Kč. Žalovaná byla lustrována v registru [příjmení], [příjmení] a CRIF (zjištěno ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti). Dne 13. 2. 2024 čerpala žalovaná od žalobkyně úvěr ve výši 27 889 Kč (zjištěno z přehledu transakcí z bankovnictví žalobkyně). Dopisem ze dne 5. 8. 2024, sdělila žalobkyně žalované, že od smlouvy odstupuje, a vyzvala ji k úhradě dluhu (zjištěno z odstoupení od smlouvy ze dne 5. 8. 2024). Dopisem ze dne 9. 1. 2024, odeslaným dne 13. 1. 2025, žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k plnění ve lhůtě do 7 dnů od datace výzvy (zjištěno z předžalobní výzvy včetně potvrzení o podání k poštovní přepravě). Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit včetně úroku. Žalovaná na tento úvěr čerpala finanční prostředky ve výši 27 889 Kč, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila, dostala se do prodlení. Žalobkyni neuhradila ničeho.18. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně ve vztahu k ostatním nárokům se soud nejprve zabýval posouzením platnosti smlouvy z hlediska postupu žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru.19. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).20. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, konstatoval:„ …odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka …“. V usnesení sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 pak Nejvyšší soud uzavřel:„ …věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“.21. V řízení nebylo prokázáno, že by ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalobkyně žalované