11 C 202/2025-22 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 22 883,05 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvu o úvěru IP [číslo] uzavřené dne 15. 9. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“).4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:5. Dne 15. 9. 2023 uzavřeli účastníci Smlouvu o úvěru IP [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše 30 000 Kč (disponibilní úvěrový limit), přičemž první čerpání bylo na nákup [příjmení] iPhone 14 Pro 128 Gb zlatý za kupní cenu 27 990 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve formě 24 měsíčních splátek po 1 540 Kč včetně pojistného (140 Kč) a úroku ve výši 19,7 % ročně, RPSN činila 19,8 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou více jak dvou měsíčních splátek nebo jedné splátky po dobu delší tři měsíce bylo sjednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit s tím, že úvěr se stává okamžitě splatným (zjištěno ze Smlouvy o úvěru IP [číslo]). Žalobkyně vypracovala zprávu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kde vycházela z příjmu ve výši 20 500 Kč měsíčně, výdajů na bydlení ve výši 4 000 Kč (nájemné), na splátky úvěru 1 593 Kč, rozdíl příjmů a výdajů činí 14 907 Kč. Žalovaný byl lustrována v registru [příjmení], [příjmení] a CRIF (zjištěno ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti). Dne 15. 9. 2023 vyčerpal žalovaný částku 27 990 Kč, tato částka byla přímo převedena ve prospěch účtu obchodníka [číslo] k nákupu u něhož žalovaný účelový úvěr využil (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně). Žalovaný z titulu předmětné úvěrové smlouvy uhradil žalobkyni částku 13 597,80 Kč (z tvrzení žalobkyně). Dopisem ze dne 1. 11. 2024 sdělila žalobkyně žalovanému, že od smlouvy odstupuje, a vyzvala ho k úhradě dluhu (zjištěno z odstoupení od smlouvy ze dne 1. 11. 2024). Dopisem ze dne 9. 1. 2025, odeslaným dne 23. 1. 2025, žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k plnění ve lhůtě do 7 dnů od datace výzvy (zjištěno z předžalobní výzvy včetně potvrzení o podání k poštovní přepravě ze dne 27. 1. 2025). Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke [anonymizováno] nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázala poskytnutý úvěr splatit včetně úroku. Žalovaný na tento úvěr čerpal finanční prostředky ve výši 27 990 Kč, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil, dostala se do prodlení. Žalobkyni uhradil celkem toliko 13 597,80 Kč.18. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně ve vztahu k ostatním nárokům se soud nejprve zabýval posouzením platnosti smlouvy z hlediska postupu žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru.19. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).20. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, konstatoval:„ …odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka …“. V usnesení sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 pak Nejvyšší soud uzavřel:„ …věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“.21. V řízení nebylo prokázáno, že by ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou p