14 C 66/2026-34 – Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15.890 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřené mezi účastníky dne 8. 12. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 310639 ze dne 8. 12. 2024 uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách www.rerum.cz) a Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že se společnost , právnická osoba, zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr (úvěrový limit) 10.000 Kč úročený 40 % měsíčně a žalovaná se jej zavázala splácet v měsíčních splátkách tak, že smluvní úrok bude splácet ve splátkách ve výši úroku přirostlého za období předcházející datu splatnosti na dobu do splacení úvěru a jistinu uhradí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, RPSN činila 5551,21 %. Pro případ prodlení žalované s plněním, tj. s vrácením úvěru či placením smluvního úroku byla v čl. IV smlouvy úroku sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaná v prodlení, a povinnost platit účelně vynaložené náklady dle Sazebníku. Pro případ prodlení žalované po dobu dva měsíce a delší bylo v čl. VI. sjednáno bez dalšího zesplatnění celého dluhu.4. Z potvrzení o platbě ze dne 8. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet č. , číslo, uvedený ve smlouvě částku 10.000 Kč.5. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 9. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou na zesplatnění úvěru k datu 9. 4. 2025 (pro porušení platební povinnosti) a vyzvala ji k úhradě dluhu ve lhůtě do 3 dnů od doručení. U dopisu nebylo prokázáno jeho odeslání, popř. doručení žalované.6. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně požadovala na žalované zaplacení dluhu ve výši ve lhůtě do 3 dnů, podle potvrzení , právnická osoba, byla předžalobní výzva byla odeslána dne 21. 10. 2025.7. Soud skutková zjištění výše převzal za svůj skutkový závěr při zohlednění žalobního tvrzení, že žalovaná na úvěr ničeho neuhradila.8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.14. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet minimálně měsíčním přírůstkem sjednaného úvěru včetně sjednaných úroků ve výši 40 % p.m. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho.15. Soud nejprve podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (splátka minimálně 4.000 Kč -při umořování pouhých úroků a nikoli jistiny, úroky 40 % měsíčně, které při třech měsících trvání úvěru převýší poskytnutou částku, RPSN převyšuje 5000 %, tj. několikasetnásobně její obvyklou hodnotu, smluvní pokuta sice není sama o sobě nepřiměřená, ale navyšuje již tak nepřiměřenou odměnu věřitele za poskytnutí peněz) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy přitom nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku Jedná se o smlouvu tzv. „take it or leave“, tj. žalovaný vezme peníze oproti podpisu smlouvy, aniž by mezi stranami reálně proběhlo vyjednávání o obsahu jednotlivých práv a povinností.16. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalované poskytnout revolvingový úvěr 10.000 Kč, aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně obecně uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalované formou elektronického dálkového přístupu nahlédnutím do přístupných rejstřík a databázích, jakož i z osobních dokladů poskytnutých klientem a v neposlední řadě ze sdělení a dokladů klienta, ze kterých vyplývajíc jeho příjmy a výdaje, a předložila soudu k důkazu žádost žalované o úvěr a výpis z účtu žalované za období od září do listopadu 2024. Z výpisu z účtu bylo sice zřejmé, že žalovaná pobírala pravidelný měsíční příjem ve formě starobního důchodu ve výši 17.338 Kč (tato částka se shodovala i s údajem uvedeným v žádosti žalované o úvěr) a že konečný zůstatek prostředků na účtu sice vždy převyšoval jeho počáteční zůstatek, avšak kladného zůstatku bylo dosaženo pouze v důsledku čerpání půjček od společnosti , právnická osoba, 9.500 Kč v listopadu 2024 a , právnická osoba, 5.000 Kč v září 2024, přičemž výše konečného zůstatku nebyla ani po čerpání dalších půjček natolik vysoká, aby žalovaná mohla splatit svůj dluh (v září a říjnu nedosahovala ani potřebné pro úhradu minimální splátky – úroků). Pokud pak žalovaná v žádosti o spotřebitelský úvěr uváděla jako měsíční výdaje částku 5.000 Kč, navíc za situace, kdy žila v pronajatém domě, je ve světle shora uvedeného evidentní, že částka uváděná žalovanou byla výrazně podhodnocena. Dle názoru soudu tedy nebylo za dané situace možné dovodit, že by žalovaná byla schopna poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem splácet, a vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by jiným způsobem prověřovala finanční a majetkové poměry žalované, uzavřel soud, že žalobkyně nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím ro