15 C 80/2026-15 – Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 18.268 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“) a žalovaným.2. Podáním ze dne 22. 4. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a proto soud v navrhovaném rozsahu řízení dle § 96 o. s. ř. ve výroku II. rozsudku zastavil. Předmětem řízení zůstala pouze jistina úvěrů ve výši 3.500 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal procesně nečinný.4. Soud rozhodl v souladu s ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.5. Soud provedl důkaz předsmluvním formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o spotřebitelském úvěru, Všeobecnými obchodními podmínkami, potvrzením o platbě, SMS upomínkami, písemnými upomínkami, Smlouvou o postoupení pohledávek, přehledem postupovaných pohledávek a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:6. Dne 21. 6. 2024 uzavřeli společnost , právnická osoba, ., IČO: , Anonymizováno, , sídlem , adresa, (dále též jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit do 30 dnů včetně úroku ve výši 600Kč (36,5 % ročně) a poplatku za úvěr ve výši 7.200 Kč, RPSN činila 5395,5 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, jednorázový poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatky za upomínky - 30 Kč SMS upomínka, 50 Kč upomínka e-mailem a 500 Kč písemná upomínka, a dále náklady spojené s mimosoudním vymáháním – 700 Kč při prodlení delším 16 dnů, poté 500 Kč. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ničeho z tohoto titulu neuhradila, ačkoliv byla upomínána prostřednictvím SMS upomínek, e-mailem a písemně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na společnost , právnická osoba, , která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2024 postoupila na žalobkyni. Dne 23. 5. 2025 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k plnění ve lhůtě do 7 dnů.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.15. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, na základě kterých, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázala tyto poskytnuté peněžní prostředky včetně úroků a poplatků za úvěr splatit ve lhůtě jednoho měsíce. Žalovaný uhradil částku 16.500 Kč, a tak žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupena, vzniklo právo na vrácení rozdílu poskytnutého plnění.16. Bez ohledu na skutečnost, že po částečném zpětvzetí žaloby zůstala předmětem pouze jistina poskytnutého úvěru a žalobkyně tuto požadovala z titulu bezdůvodného obohacení, zabýval se soud posouzením platnosti smluv a jejich jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smluv s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu z pohledu sjednaných smluvních podmínek.17. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně v žalobě pouze obecně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně lustroval žalovanou v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekuce a dále, že byla žalovaná povinna uvést výši svých měsíčních výdajů a příjmů. Vzhledem k tomu, že skutečnosti tvrzené žalobkyní nebyly ničím doloženy, vyzval soud žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení důkazů k tomu, zda, jakým způsobem a jaké získal právní předchůdce žalobkyně informace o schopnosti žalované splatit úvěr. Žalobkyně na písemnou výzvu reagovala částečným zpětvzetím žaloby s tím, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrových smluv, že tedy její nárok spočívá v právu na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na uvedené tak soud uzavřel, že před uzavřením smluv nebyl dodržen postup upravený v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, jsou úvěrové smlouvy dle § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné.18. Pokud jde o zkoumání smlouvy z hlediska ochrany spotřeb