Žalobkyně se domáhala zaplacení 20 692 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 3. 1. 2024, na základě které právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO: , Anonymizováno, , , adresa, ) poskytnul žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Poskytnutý úvěr měla žalovaná vrátit ve formě čtrnácti měsíčních splátek po 1 328 Kč spolu s poplatky ve výši 8 592 Kč (úrokem 507 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 4 900 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 1 385 Kč, poplatkem za inkaso 1 800 Kč). Žalovaná uhradila celkem 2 900 Kč ve dnech 4. 1. 2024 a 8. 2. 2024. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 na žalobkyni.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalované a zjištěné údaje zaznamenal do žádosti o spotřebitelský úvěr z 3. 1. 2024. Žalovaná byla zaměstnána (což bylo ověřeno) od 25. 4. 2023 do 24. 4. 2024, neměl sjednaný rezidenční úvěr. K doložení svého příjmu předložila výplatní pásky a pracovní smlouvu. Jako příjem ze mzdy uvedla částku 20 053 Kč, jako výdaje částku 3 000 Kč na bydlení, 4 255 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady a 500 Kč na telefon. Žalovaná byla svobodná, bydlela u matky, neměl vyživované děti, předložila občanský průkaz. Z pracovní smlouvy vyplývalo, že žalovaná je od 25. 4. 2023 do 24. 4. 2024 zaměstnána u , právnická osoba, se základní hrubou měsíční mzdou 20 000 Kč. Z výplatních listů za 9/2023 – 11/2023 vyplývaly čisté příjmy 20 604 Kč, 19 310 Kč a 20 247 Kč.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 1. 2024 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč. Účastníci sjednali úrok, odměnu za poskytnutí, částku za zpracování a částku za hotovostní inkaso (vizte výše): celkem měla být zaplacena částka 18 592 Kč. Jako RPSN bylo uvedeno 272,44 %. Ve smluvních podmínkách byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky a 500 Kč za prodlení s jednotlivou splátkou, poplatky za upomínání a vymáhání 250 Kč až 1 500 Kč a právo žalobkyně na zesplatnění úvěru v případě prodlení s jakoukoli částkou po písemné výzvě se lhůtou 30 dnů.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. a 10. 12. 2025 a oznámením o postoupení pohledávky z 6. 1. 2026 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.6. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2026 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby, a to ve lhůtě do 24. 3. 2026 (podle podacího lístku byl dopis odeslán žalované).7. Z přehledu splátek žalované soud zjistil, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku 1 400 Kč dne 4. 1. 2024 a 1 500 Kč dne 8. 2. 2024.8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 3. 1. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala dluh splácet splátkami stanovenými ve smlouvě, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaná své povinnosti řádně neplnila a uhradila pouze 2 900 Kč. Pohledávka, jež byla předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.12. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, aniž by však informace od žalované důsledně ověřovala a vyhodnotila ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. (vyjma ověření zaměstnání žalované, výše mzdy a prohlášení žalovaného o výši nákladů na bydlení). Právní předchůdce žalobkyně nijak nevyhodnotil, že v době uzavírání úvěrové smlouvy byla žalovaná ohrožena skončením pracovního poměru jako jediného zdroje svého příjmu (ostatně právě v době předpokládaného skončení pracovního poměru sjednaného na dobu určitou ustaly splátky). Podstatné je dále, že žalobkyně nebyla schopna prokázat zkoumání poměrů žalované v dlužnických registrech, byť žalovaná své zadlužení v době žádosti o poskytnutí úvěru neuváděla (což nemůže být důvod pro vyloučení takového zkoumání). Jenom na základě aktuálního ověřeného příjmu (s výhledem jeho ukončení) a tvrzení žalované nelze dospět k odůvodněnému závěru o pravděpodobnosti vrácení úvěru. Žalobkyně navíc prakticky neověřovala výdaje žalované. Prohlášení žalované o výši nákladů na bydlení nebylo vyhodnoceno ve vztahu k obvyklým nákladům na bydlení (s ohledem na tvrzený nestabilní status žalovaného jako spolubydlící osoby).13. I když má soud výhrady též k vyváženosti smlouvy (zejména s ohledem na porovnání výše odměny právního předchůdce žalobkyně za poskytnutí peněz a obvyklé výše úroků ze spotřebitelských úvěrů v době poskytnutí úvěru), nebylo potřebné s ohledem na neplatnosti smlouvy tyto okolnosti (které by vedly též k neplatnosti smlouvy) zkoumat.14. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaný uhradila na dluh pouze částku 2 900 Kč, přísluší žalobkyni právo na náhradu částky 7 100 Kč, přičemž splatnost byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (s ohledem na nedostatek tvrzení žalovaného o podmínkách pro vrácení dluhu). Ve zbytku požadavku žalobkyně soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.16. O doplatku soudního poplatku za žalobu bylo rozhodnuto podle § 4 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. a podle položky 2 bod 2., položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku.