Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 59 172 Kč s příslušenstvím podle dvou smluv o úvěru, které byly uzavřeny právním předchůdcem žalobkyně (EC , Anonymizováno, , IČO, , , adresa, ) a žalovaným. I. Podle smlouvy o úvěru ze dne 4. 11. 2023 č. , hodnota, poskytnul žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Poskytnutý úvěr měl žalovaný vrátit ve formě čtrnácti měsíčních splátek po 1 992 Kč spolu s poplatky 12 888 Kč (úrokem 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč, poplatkem za inkaso 2 700 Kč). Žalovaný uhradil celkem 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. II. Podle smlouvy o úvěru ze dne 29. 2. 2024 č. , hodnota, poskytnul žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Poskytnutý úvěr měl žalovaný vrátit ve formě čtrnácti měsíčních splátek po 2 656 Kč spolu s poplatky 17 184 Kč (úrokem 1 014 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 2 770 Kč, poplatkem za inkaso 3 600 Kč). Žalovaný uhradil 8 400 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným (ze uvedených smluv) smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 na žalobkyni.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. I. Právní předchůdce žalobkyně zjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru z 4. 11. 2023 úvěruschopnost žalovaného a zjištěné údaje zaznamenal do žádosti o spotřebitelský úvěr z 4. 11. 2023. Žalovaný byl starobním důchodcem (což bylo ověřeno), neměl sjednaný rezidenční úvěr. K doložení svého příjmu předložil ústřižek výplatního dokladu důchodu na částku 19 757 Kč z 11. 9. 2023 (hrubá částka důchodu 21 163 Kč), na částku 19 763 Kč z 10. 8. 2023 (hrubá částka důchodu 21 163 Kč), na částku 17 763 Kč z 10. 7. 2023 (hrubá částka důchodu 21 163 Kč). Jako příjem uvedl právě částku důchodu ve výši 21 163 Kč, jako výdaje částku 3 500 Kč bydlení a energie, 4 860 Kč doprava, jídlo a osobní náklady, 1 402 Kč srážky z příjmu, 2 500 Kč měsíční splátky půjček (celkem 12 262 Kč), žalovaný měl dluh v částce 42 296 Kč vůči , Anonymizováno, . Žalovaný byl ženatý, bydlel u partnera, bez vyživovacích povinností; předložil občanský průkaz.4. II. Právní předchůdce žalobkyně zjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru z 29. 2. 2024 úvěruschopnost žalovaného a zjištěné údaje zaznamenal do žádosti o spotřebitelský úvěr z 29. 2. 2024. Žalovaný byl starobním důchodcem (což bylo ověřeno), neměl sjednaný rezidenční úvěr. K doložení svého příjmu předložil ústřižek výplatního dokladu důchodu na částku 21 247 Kč z 10. 1. 2024 (hrubá částka důchodu 23 058 Kč), na částku 20 780 Kč z 11. 12. 2023 (hrubá částka důchodu 22 698 Kč), na částku 20 631 Kč z 9. 2. 2024 (hrubá částka důchodu 23 058 Kč). Jako příjem ze mzdy uvedl částku 22 938 Kč, jako výdaje částku 13 529 Kč (3 500 Kč bydlení a energie, 4 860 Kč na bydlení, 2 052 Kč srážky ze mzdy, výživné, 3 117 Kč měsíční splátky stávajících půjček), žalovaný měl dluhy ve výši 19 888 Kč vůči , Anonymizováno, (, právnická osoba, ), 19 136 Kč vůči , právnická osoba, a 32 296 Kč vůči , právnická osoba, . Žalovaný byl ženatý, bydlel u partnera, bez vyživovacích povinností; předložil občanský průkaz.5. I. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 11. 2023 č. , hodnota, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Účastníci sjednali úrok, odměnu za poskytnutí, částku za zpracování a částku za hotovostní inkaso (vizte výše): celkem měla být zaplacena částka 27 888 Kč ve čtrnácti splátkách po 1 992 Kč. Jako RPSN bylo uvedeno 272,44 %. Ve smluvních podmínkách byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky a 500 Kč za prodlení s jednotlivou splátkou, poplatky za upomínání a vymáhání 250 Kč až 1 500 Kč a právo žalobkyně na zesplatnění úvěru v případě prodlení s jakoukoli částkou po písemné výzvě se lhůtou 30 dnů.6. II. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 2. 2024 č. , hodnota, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč. Účastníci sjednali úrok, odměnu za poskytnutí, částku za zpracování a částku za hotovostní inkaso (vizte výše): celkem měla být zaplacena částka 37 184 Kč ve čtrnácti splátkách po 2 656 Kč. Jako RPSN bylo uvedeno 272,44 %. Ve smluvních podmínkách byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky a 500 Kč za prodlení s jednotlivou splátkou, poplatky za upomínání a vymáhání 250 Kč až 1 500 Kč a právo žalobkyně na zesplatnění úvěru v případě prodlení s jakoukoli částkou po písemné výzvě se lhůtou 30 dnů.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 a oznámením o postoupení pohledávky z 6. 1. 2026 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.8. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2026 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby, a to ve lhůtě do 24. 3. 2026 (podle podacího lístku byl dopis odeslán žalovanému).9. Z přehledu splátek žalovaného soud zjistil, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 15 000 Kč na starší smlouvu (sedm splátek po 2 000 Kč a jedna splátka po 1 000 Kč), částku 8 400 Kč na mladší smlouvu (dvě splátky po 2 700 Kč, jedna po 1 000 Kč a jedna po 2 000 Kč.10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru (I. a II.) ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému postupně finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázala dluh splácet splátkami stanovenými ve smlouvách. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil a uhradil pouze částky uvedené výše ve skutkových zjištěních. Pohledávky, jež byly předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.15. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal vždy před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, aniž by však informace od žalovaného ověřoval ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. (vyjma ověření příjmu žalovaného a převzetí prohlášení žalovaného o výši nákladů na bydlení). Podstatné je, že žalobkyně nebyla schopna prokázat zkoumání poměrů žalovaného v dlužnických registrech (přestože i z prohlášení žalovaného a z dokladů o výši příjmů žalovaného plynulo exekuční postižení jeho příjmu a dále i další splátkové povinnosti žalovaného). Žalovaný odváděl ze svého v době zkoumání spíše podprůměrného příjmu srážky, která nebyly blíže ve vztahu k úvěruschopnosti probírány (např. rozsah úvěrové delikvence); před poskytnutím úvěrů bylo nezbytné ověřit úvěrovou delikvenci, a tak případně dospět k odůvodněnému závěru o pravděpodobnosti vrácení úvěrů (zejména v situaci, kdy právní předchůdce žalobkyně poskytl úvěr žalovanému opakovaně, před splacením předcházejícího). Právní předchůdce žalobkyně navíc prakticky neověřoval výdaje žalovaného. Prohlášení žalovaného o výši nákladů na bydlení nebylo vyhodnoceno ve vztahu k obvyklým nákladům na bydlení (s ohledem na tvrzený nestabilní status žalovaného jako spolubydlící osoby). Žalovaný uváděl jako své bydliště adresu městského úřadu, aniž by to právního předchůdce žalobkyně vedlo k úvaze o významu této skutečnosti pro pravděpodobnost vrácení úvěru. Žalobkyně tvrdila předložení výpisu z účtu (k ověření výdajů žalovaného), aniž by to však ze žádosti o úvěr vyplývalo (a současně žalobkyně byla schopna takový výpis předložit). Žalobkyně argumentovala (s odkazem na druhostupňové rozhodnutí), že je přípustné použití ekonomického modelu k posoužení výdajů. To nepochybně platí, ale nejprve musí mít posuzovatel k dispozici relevantní a věrohodně ověřené údaje, aby takový model (ostatně nijak neosvětlený) mohl aplikovat.16. I když má soud výhrady též k vyváženosti smlouvy (zejména s ohledem na porovnání výše odměny právního předchůdce žalobkyně za poskytnutí peněz a obvyklé výše úroků ze spotřebitelských úvěrů v době poskytnutí úvěru), nebylo potřebné s ohledem na neplatnosti smlouvy tyto okolnosti (které by vedly též k neplatnosti smlouvy) zkoumat.17. Podle neplatných smluv jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaný uhradil na starší smlouvu částku odpovídající jistině, nebyla žalobkyně v této části svého požadavku úspěšná. V případě druhé smlouvy, přísluší žalobkyni právo na plnění ve výši rozdílu mezi částkou poskytnutou a vrácenou, přičemž splatnost byla stanovena v hmotněprávní lhůtě, která odpovídá lhůtě procesní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (s ohledem na nedostatek tvrzení žalovaného o podmínkách pro vrácení dluhu). Ve zbytku požadavku žalobkyně na plnění podle mladší smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná (s přihlédnutím k požadovaným a nepřiznaným úrokům), avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.19. O doplatku soudního poplatku za žalobu bylo rozhodnuto podle § 4 písm. j) z. č. 549/1991 Sb. a podle položky 2 bod 2., položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku.