22 C 255/2021-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 3. 11. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 49 974,43 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tak, že dne 16. 11. 2018 souladu s Obchodními podmínkami [právnická osoba] uzavřel se žalovanou [příjmení] smlouvu [číslo] (dále jen„ Rámcová smlouva“), na jejímž základě žalovanému zřídil bankovní účet č. [bankovní účet]. Dne 27. 2. 2020 účastníci dále sjednali Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě – Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva o úvěru“), jehož prostřednictvím žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 50 718 Kč. Poskytnutí úvěru bylo žalované žalobcem schváleno a dne 27. 2. 2020 byl úvěr vyplacen žalované na výše uvedený účet. Podle podmínek úvěrové smlouvy byla žalovaná zavázána pravidelně měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru v celkové výši 997 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku ve výši 17,9 % p. a., a to vždy k 24. dni měsíce počínaje dnem 24. 3. 2020. Počínaje splátkou ke dni 24. 7. 2020 nebyly splátky ze strany žalované uhrazeny, proto vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalobce v souladu s Obchodními podmínkami a na základě Podmínek pro používání úvěru [právnická osoba] rozhodl o zesplatnění úvěru. Zesplatňujícím dopisem - předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána k zaplacení celého dluhu. Zesplatněním se stal závazek splatným v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni 23. 9. 2020. Celkový dluh ze Smlouvy o úvěru představuje částka dlužné jistiny úvěru ve výši 49 614,43 Kč, smluvní úrok ve výši 17,9 % ročně z částky 49 614,43 Kč od 23. 9. 2020 do 22. 10. 2020 a ve výši 8,25 % ročně od 23. 10. 2020 do zaplacení, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 614,43 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení a smluvní úrok kapitalizovaný za dobu od 24. 6. 2020 do 22. 9. 2020, tj. dne předcházejícímu dni zesplatnění, v částce 2 203,63 Kč. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíc přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání k prvnímu jednání ve věci bylo žalované doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí doručení nastalou dne 5. 8. 2021 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud z (provedených) důkazů zjistil, že žalobce dne 16. 11. 2018 uzavřel s žalovanou [příjmení] smlouvu [číslo]. Uživatelské jméno pro přihlášení do internetového bankovnictví [email]), primární e-mailová adresa [email]) a telefonní číslo pro zaslání hesla a autorizačních SMS ([tel. číslo]). Na základě včleňovací doložky byly součástí smlouvy [ulice] podmínky, Ceník, Podmínky používání karet a Podmínky používání úvěru. Pro žalovanou byl zřízen běžný účet č. [bankovní účet] a spořicí účet č. [bankovní účet]. 5. Na základě dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě ze dne 27. 2. 2020 byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 718 Kč (vyplacení peněžitých prostředků žalované je prokázáno výpisem z běžného účtu žalované). Úrok byl sjednán ve výši 17,9 % ročně. Klientka (žalovaná) se zavázala poskytnuté peníze splácet v měsíčních splátkách po 997 Kč vždy k 24. dni v měsíci. (prokázáno Dodatkem [číslo] k Rámcové smlouvě a přehledem plateb k úvěru [anonymizováno]). Pro případ prodlení se splacením jakékoliv splátky jistiny, úroků či jiných poplatků či příslušenství úvěru nebo prodlení s úhradou jakéhokoliv jiného závazku, bylo sjednáno oprávnění žalobce prohlásit všechny jeho pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné (prokázáno Podmínkami používání úvěru). Protože žalovaná dlužné částky nesplácela, došlo k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 23. 9. 2020, který žalované odeslán dne 24. 9. 2020 a žalovaná byla vyzvána k jednorázové úhradě zbývajících částek (prokázáno splátkovým kalendářem k úvěru [anonymizováno], výpisem z běžného účtu, přehledem plateb k úvěru [anonymizováno], zesplatňujícím dopisem ze dne 23. 9. 2020 a podacím archem). 6. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce se žalovanou uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 718 Kč. Žalovaná se na druhé straně zavázala poskytnuté peněžité prostředky vrátit a zaplatit úrok, což však neučinila, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru. Žalobce následně požadoval vyrovnání svých pohledávek vůči žalované. 7. Podle ustanovení § 559 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. 8. Podle ustanovení § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 9. Podle ustanovení § 1757 odst. 1 o. z. po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí. 10. Podle ustanovení § 1758 o. z. dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. 11. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 13. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 14. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Soud věc právně posoudil následujícím způsobem. V daném případě účastníci se jedná o spor ze smlouvy o úvěru (§ 2395, § 2399 o. z.). Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalované peněžité prostředky ve výši 50 718 Kč a žalovaná se tyto prostředky zavázala vrátit a zaplatit sjednaný úrok, to vše formou měsíčních splátek. Smlouva byla uzavřena bez současné fyzické přítomnosti stran prostředky komunikace na dálku (§ 559 a násl. o. z.). Žalobce prokázal existenci pohledávek i jejich výši a ani žalovaná ničeho takového nesporovala. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, neuvedla na svoji obranu ničeho, nesporovala tvrzení žalobce, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdila jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou, stejně tak i pokud jde o úrok z úvěru, neboť byla sjednána úroková sazba, za kterou i jiné subjekty se zapsaným předmětem podnikání poskytování úvěrů v obchodním rejstříku poskytují klientům úvěry, zavázal žalovanou uhradit pohledávky žalobce. 16. Protože se žalovaná svým jednáním dostala do prodlení s placením peněžitého závazku (§ 1968 o. z.), má žalobce v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 000 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek v téže výši. 18. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem. Místo plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.