23 C 278/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 10 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 614,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 5. 2018 do zaplacení a s náklady vzniklými v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč, kdy žalující strana celkem nárokovala částku 500 Kč. 2. Žalující strana tvrdila, že [právnická osoba] (dále označená jako předchozí věřitel nebo poskytovatel úvěru) uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne 14. 2. 2018 smlouvu revolvingovém úvěru s možností čerpání úvěru až do výše limitu 35 000 Kč. Žalovaná strana vyčerpala částku ve výši 10 000 Kč, kterou však dle smluvních podmínek neuhradila a věřitel proto následně dluh zesplatnil k 14. 5. 2018. 3. Dlužník své povinnosti nesplnil, když dlužnou částku i po splatnosti neuhradil a žalující strana se jako věřitel, který nabyl pohledávku ze smlouvy o úvěru od přechodného věřitele společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 12. 2019, když tento jí nabyl od poskytovatele úvěru na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019, domáhá jejího zaplacení. 4. Žalovanou částku konkrétně tvoří dlužná jistina 10 000 Kč, kapitalizovaný úrok 1 614,81 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 15. 5. 2018 do zaplacení ve výši 8,50 % a účelně vynaložené náklady ve výši 500 Kč. 5. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. 6. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002). 7. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 8. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný. 9. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. 10. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. 11. Žalující strana je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení (§ 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z.). Žalující strana prokázala uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a poskytnutí úvěru dlužníkovi. Dlužník se zavázal úvěr uhradit a zaplatit za něj sjednaný úrok. 12. Mezi stranami byla uzavřena smlouva o úvěru. Ze smlouvy o úvěru má dlužník povinnost poskytnutý úvěr vrátit a platit z poskytnutého úvěru úroky (§ 2395 o.z.). Dlužník smlouvu nezpochybnil. Bylo na žalované straně, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila a zaplatila úrok, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Dlužník jistinu nevrátil, a proto v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. 13. Smlouva byla sjednána jako úplatná. Pokud jde o přiměřenost úplaty, úvaha soudu je následující: Soud posoudil výši poskytnutých peněz, délku období, na které byly poskytnuty, výši úplaty za ně, způsob poskytnutí peněz a související okolnosti uzavření smlouvy podávající se ze smlouvy. Soudci oddělení 23 C, které je rozvrhem práce specializované na agendu bankovních smluv, jsou známa statistická data ČNB o výši obvyklé úplaty (úroku) za bankovní úvěry ([webová adresa]). Vzhledem k tomu, že ČNB neeviduje obvyklou výši úroku požadovaného nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, soud vycházel z jiných veřejně dostupných údajů za účelem zjištění alespoň rámcového srovnání ceny na trhu, a to šetření, která provedla [právnická osoba] v [anonymizováno] [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa] Přestože v projednávané věci se nejedná o zcela totožný úvěrový produkt, jaký byl testován, lze i přesto získat alespoň rámcový přehled o výši úplaty za spotřebitelské úvěry požadované nebankovními poskytovateli. Na základě údajů získaných od ČNB a z provedených srovnání soud dospěl k závěru, že výše úplaty za poskytnutý spotřebitelský úvěr je nepřiměřená, neboť i po přihlédnutí k tomu, že se jedná o úvěr tzv. nebankovního poskytovatele, značně přesahuje úplatu (úrok), kterou lze považovat vzhledem k výši poskytnutých peněz, délce jejich poskytnutí a okolnostem uzavření smlouvy za přiměřenou a tedy mravnou. 14. Nepřiměřená úplata odporuje dobrým mravům (§ 580 odst. 1 o.z.). Jelikož vada právního jednání spočívá v rozporu s dobrými mravy, jedná se o vadu, ke které soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o.z.). Proto požadovanou úplatu nebylo možné žalující straně přiznat. 15. Z povahy dobrých mravů jako společenského korektivu právních jednání vyplývá, že ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy soud nemůže ani nahradit, neboť by takto fakticky zcela negoval význam korektivu dobrých mravů. Navíc, důvod neplatnosti v tomto případě nespočívá v nezákonném určení, neboť výše úplaty (úroku) není nijak zákonem upravena a je limitována toliko mimozákonným korektivem dobrých mravů a ustanovením proti lichvě (§ 1796 o.z.). Důvod neplatnosti navíc zapříčinil poskytovatel peněz, neboť ve formulářové, adhezní smlouvě se spotřebitelem požadoval nepřiměřenou úplatu za poskytnuté peníze. S ohledem na to, že ten, kdo způsobil neplatnost právního jednání, nemá právo uplatnit pro sebe z neplatného jednání výhodu (§ 579 odst. 1, § 6 odst. 2 o.z.), není ani na místě stanovit výši úplaty jinak (§ 1802 o.z., k výši plnění, které se vrací v případě neplatné smlouvy o úvěru srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), ani nelze uvažovat o bezdůvodném obohacení na straně dlužníka, neboť chybí znak spočívající v obohacení bez„ spravedlivého důvodu“ (§ 2991 odst. 1 o.z.). 16. Žalující strana se dále domáhala nákladů s náklady vzniklými v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč, kdy celkem nárokovala částku 500 Kč. V zásadě sjednání poplatku za zaslání upomínky lze připustit (§ 1 odst. 2 o.z.), pokud spotřebitel byl na tento důsledek prodlení předem upozorněn, avšak nelze připustit takový výkon sjednaného práva, jehož cílem ve skutečnosti není dlužníka upomenout a dosáhnout tak uhrazení dluhu, ale naopak navýšení tohoto dluhu o další platby (§ 8 o.z.). Taktomu bylo i v tomto případě, kdy z předložených upomínek je evidentní, že dlužník na žádnou z nich nezareagoval a pouze tak došlo ke zvýšení celkového dluhu. Jestliže dlužník po prvé odeslané upomínce dluh neuhradil, muselo být věřiteli zřejmé, že odeslání dalších upomínek nemůže účinně vést ke splnění funkce upomínky a dochází tak pouze k navyšování dluhu (§ 6 odst. 1 o.z.). Zaslání marných (neúčelných) upomínek v relativně krátké době nelze považovat za přiměřené ani účelné. Takovému výkonu práva pak nemohla být přiznána soudní ochrana. Rovněž sjednanou výši ceny upomínky nepovažuje soud za přiměřenou ani účelnou (§ 1813, § 1815 o.z.). Z obou těchto důvodů byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta. 17. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použ