22 C 326/2021-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 30. 3. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 5 843,49 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tak, že dne 2. 9. 2019 v souladu s Obchodními podmínkami [právnická osoba] uzavřel se žalovaným [příjmení] smlouvu [číslo] (dále jen„ Rámcová smlouva“), na jejímž základě žalovanému zřídil bankovní účet č. [bankovní účet]. Dne 4. 11. 2020 účastníci dále sjednali Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě – Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva o úvěru“), jehož prostřednictvím žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 5 247 Kč. Poskytnutí úvěru bylo žalovanému žalobcem schváleno a dne 4. 11. 2020 byl úvěr vyplacen žalovanému na výše uvedený účet. Podle podmínek úvěrové smlouvy byl žalovaný zavázán pravidelně měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru v celkové výši 525 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku ve výši 17,9 % p. a., a to vždy k 20. dni měsíce počínaje dnem 20. 12. 2020. Již na první splátku bylo žalovaným zaplaceno toliko 3,15 Kč, přičemž žalobce tuto částku v celém rozsahu započetl na dlužnou jistinu úvěru. Počínaje splátkou splatnou dne 20. 12. 2020 nebyly splátky ze strany žalovaného placeny řádně a včas, a žalobce v souladu s Obchodními podmínkami a na základě Podmínek pro používání úvěru [právnická osoba] rozhodl o zesplatnění úvěru. Zesplatňujícím dopisem - předžalobní výzvou ze dne 23. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu. Zesplatněním se stal závazek splatným v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni 23. 2. 2021. Celkový dluh ze Smlouvy o úvěru představuje částka dlužné jistiny úvěru ve výši 2 243,49 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 264,46 Kč vypočtený za dobu trvání smlouvy od 4. 11. 2020 do 22. 2. 2021, dále smluvní úrok ve výši 17,9 % ročně z částky 5 243,49 Kč od 23. 2. 2021 do 20. 3. 2021, smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně od 21. 3. 2021 do zaplacení, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 243,49 Kč od 5. 3. 2021 do zaplacení. Dále žalobce požadoval zaplacení částky 600 Kč představující paušální náhradu nákladů, které žalobce vynaložil na předsoudní vymáhání své pohledávky. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíc přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k prvnímu jednání ve věci bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 16. 11. 2021 na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku. 4. Po skutkové stránce má soud za zjištěné, že účastníci dne 2. 9. 2019 uzavřeli Rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě žalobce zřídil pro žalovaného běžný bankovní účet č. [bankovní účet]. Součástí Rámcové smlouvy byly na základě včleňovací doložky též [ulice] podmínky, Ceník, Podmínky používání karet a Podmínky pro používání úvěru. Dne 4. 11. 2020 účastníci sjednali Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě, na jehož základě poskytl žalobce žalovanému neúčelový a nezajištěný úvěr ve výši 5 247 Kč, který byl žalovanému téhož dne bezhotovostně poskytnut na jeho výše uvedený bankovní účet, jak plyne z výpisu z označeného účtu. Výše smluvního úroku činila 17,9 % ročně. Dle Dodatku [číslo] se žalovaný zavázal žalobci na úvěr zaplatit celkem 5 770,26 Kč formou měsíčních splátek ve výši 525 Kč splatných vždy ve 20. den v každém měsíci počínaje 20. dnem měsíce následujícího měsíci čerpání úvěru. Žalovaný na úvěr zaplatil toliko částku 3,15 Kč, která byla žalobcem započtena na dlužnou jistinu úvěru, jak plyne z přehledu předepsaných a došlých plateb. V důsledku neplnění povinností žalovaným řádně a včas žalobce dopisem ze dne 23. 2. 2021 zesplatnil nesplacenou část úvěru, přičemž dopis byl žalovanému dne 24. 2. 2021 odeslán doporučeně. 5. Podle ustanovení § 559 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. 6. Podle ustanovení § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 7. Podle ustanovení § 1757 odst. 1 o. z. po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí. 8. Podle ustanovení § 1758 o. z. dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. 9. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 12. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 13. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 o. z. mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 14. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Soud věc právně posoudil následujícím způsobem. V daném případě se jedná o spor ze smlouvy o úvěru (§ 2395, § 2399 o. z.). Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 5 247 Kč a žalovaný se tyto prostředky zavázal vrátit a zaplatit sjednaný úrok, to vše formou měsíčních splátek. Smlouva byla uzavřena bez současné fyzické přítomnosti stran prostředky komunikace na dálku (§ 559 a násl. o. z.). V rámci smluvní svobody se žalovaný v souladu s § 1746 odst. 2 o. z. zavázal zaplatit žalobce též náhradu nákladů na vymáhání jeho pohledávky. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši a ani žalovaný nic takového nesporoval. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobce, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdil jiný způsob zániku dluhu. Soud shledal nárok žalobce na zaplacení dlužné jistiny úvěru za oprávněný, stejně tak i pokud jde o nárok na zaplacení smluvního úroku z úvěru, neboť byla sjednána úroková sazba, za kterou i jiné subjekty se zapsaným předmětem podnikání poskytování úvěrů v obchodním rejstříku poskytují klientům úvěry, a proto podané žalobě v tomto směru vyhověl. 16. Protože žalovaný nesplnil svůj peněžitý závazek vůči žalobci řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). Požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení je tedy zcela po právu a je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení plyne z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek v téže výši. 18. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem. Místo plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.