22 C 450/2021-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 5. 1. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 14 800 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tak, že dne 21. 5. 2018 souladu s Obchodními podmínkami [právnická osoba] uzavřel se žalovaným [příjmení] smlouvu [číslo] (dále jen„ Rámcová smlouva“), na jejímž základě žalovanému zřídil bankovní účet č. [bankovní účet]. Dne 9. 12. 2019 účastníci sjednali Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě – Smlouvu o poskytnutí kontokorentu (dále jen„ Smlouva o kontokorentu“), jehož prostřednictvím žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 20 000 Kč. Poskytnutí úvěru bylo žalovanému žalobcem schváleno a umožněno jeho čerpání na výše uvedeném účtu téhož dne. Nedílnou součástí Smlouvy o kontokorentu byly Podmínky pro používání kontokorentu. Žalovaný závažným způsobem porušil sjednané podmínky tím, že poskytnutý úvěr nesplácel, v důsledku čehož žalobce dne 1. 10. 2020 přistoupil v souladu s čl. Ostatní ustanovení Smlouvy o kontokorentu a s Podmínkami pro používání kontokorentu k zesplatnění zbytku poskytnutého kontokorentního úvěru, o čemž žalovaného vyrozuměl dopisem z téhož dne. Ke dni zesplatnění úvěru žalovaný na úvěru vyčerpal částku 20 000 Kč. Po zesplatnění kontokorentního úvěru žalovaný na svůj dluh plnil dne 5. 10. 2020 částku ve výši 5 200 Kč, kterou žalobce započetl na jistinu úvěru. Celkový dluh ze Smlouvy o kontokorentu představuje částka dlužné jistiny kontokorentního úvěru ve výši 14 800 Kč, smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 10. 2020 do 4. 5. 2021, z částky 14 800 Kč od 5. 10. 2020 do 30. 10. 2020 a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 14 800 Kč od 11. 10. 2020 do zaplacení a od 31. 10. 2020 do zaplacení a dále smluvní úrok kapitalizovaný za dobu od 1. 7. 2020 do 30. 9. 2020, tj. dne předcházejícímu dni zesplatnění, v částce 937,20 Kč. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovaného soud vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vyjádřil k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. do vlastních rukou dne 10. 12. 2021. 4. Po skutkové stránce má soud za zjištěné, že účastníci dne 21. 5. 2018 uzavřeli Rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě žalobce zřídil pro žalovaného běžný bankovní účet č. [bankovní účet]. Součástí Rámcové smlouvy byly na základě včleňovací doložky též [ulice] podmínky, Ceník, Podmínky používání karet a Podmínky pro používání kontokorentu. Na základě Dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě – Smlouvy o kontokorentu ze dne 9. 12. 2019 byl na základě jeho žádosti žalovanému zřízen kontokorentní úvěr k běžnému účtu č. [bankovní účet]. Úvěrový limit byl sjednán ve výši 20 000 Kč, úroková sazba činila 18,9 % ročně. Doba trvání kontokorentního úvěru by sjednána na neurčito, účel úvěru sjednán nebyl. Splácení úvěru bylo sjednáno jako průběžné prováděné připsáním peněžité částky ve prospěch předmětného běžného účtu. Dle přehledu čerpání a splácení kontokorentu žalovaný do data zesplatnění úvěru vyčerpal na kontokorentu celkem 20 000 Kč a na jeho splátkách nezaplatil ničeho, jak plyne rovněž z výše uvedeného výpisu z jeho bankovního účtu. V důsledku nesplacení úvěru žalobce dne 1. 10. 2020 přistoupil k zesplatnění úvěru, což žalovanému oznámil dopisem z téhož dne. Následně žalovaný dne 5. 10. 2020 na úvěru zaplatil částku 5 200 Kč. 5. Podle ustanovení § 559 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. 6. Podle ustanovení § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 7. Podle ustanovení § 1757 odst. 1 o. z. po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí. 8. Podle ustanovení § 1758 o. z. dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. 9. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 12. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 13. Soud věd právně posoudil následujícím způsobem. V daném případě se jedná o spor z titulu smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z., když účastníci mezi sebou sjednali smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému na jeho běžném bankovním účtu poskytnout peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobci sjednaným způsobem vrátit. Smlouva byla uzavřena bez současné fyzické přítomnosti stran prostředky komunikace na dálku ve smyslu § 559 a násl. o. z. Účet žalovaného překročil povolený limit, vykazoval nepovolený debetní zůstatek a žalovaný tento stav nenapravil, když na svůj dluh žalobci zaplatil toliko částku 5 200 Kč. Žalovanému tak vznikl vůči žalobci dluh ve výši 14 800 Kč sestávající z nesplaceného kontokorentního úvěru. Žalobce proto od smlouvy odstoupil a dopisem vyzval žalovaného k úhradě tohoto dluhu. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši, včetně aktivní legitimace, a ani žalovaný ničeho takového nesporoval. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobce, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdil jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou, zavázal žalovaného uhradit pohledávky žalobce. 14. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek v téže výši. 16. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem. Místo plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.