Žalobkyně se domáhala zaplacení 28 270 Kč a příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Svůj nárok odůvodnila zejména tím, že se žalovaným uzavřela dne 19. 12. 2022 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, , na jejímž základě dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , s datem zahájení dodávky dne 29. 12. 2022. Fakturou č. , hodnota, vyúčtovala žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému v zúčtovacím období od 10. 10. 2024 do 15. 4. 2025 na částku 28 270 Kč se splatností dne 4. 6. 2025. Žalovaný nesplnil své povinnosti a neuhradil dohodnutou platbu za dodanou elektřinu. Žalobkyně proto následně zaslala žalovanému upomínky. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.3. Žalovaný je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou, která má sídlo v České republice a žalovaný je státním občanem Moldavska. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, kterou je vázána i Moldavská republika (vyhláška č. 95/1983 Sb.), se nevztahuje na problematiku občanskoprávních závazkových vztahů, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má místo pobytu v České republice na adrese , adresa, . Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaná není státním příslušníkem České republiky, má zde však své bydliště.4. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť bylo možné ve věci rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas nebo se mělo za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě. Žalovaného soud vyzval, aby se k rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání vyjádřil s poučením, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, a proto se má za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání ničeho nenamítá a s tímto postupem souhlasí.5. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že dne 19. 12. 2022 uzavřela žalobkyně se žalovaným Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu, převzít odpovědnost za odchylku a zajistit distribuci elektřiny do výše označeného odběrného místa. Žalovaný se naproti tomu zavázal žalobkyni za dodanou elektřinu a s tím spojené služby zaplatit sjednanou cenu, případně cenu regulovanou. Fakturou č. , hodnota, na částku 28 270 Kč splatnou dne 4. 6. 2025 vyúčtovala žalobkyně cenu sdružených služeb dodávky elektřiny poskytnutých žalovanému v zúčtovacím období od 10. 10. 2024 do 15. 4. 2025.6. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že žalobkyně dne 19. 12. 2025 uzavřela žalobkyně se žalovaným Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa. Žalovaný se zavázal za dodanou elektřinu zaplatit cenu sjednanou. Fakturou č. , hodnota, vyúčtovala žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému ve výši 28 270 Kč, ten ji ovšem neuhradil.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.8. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.9. Mezi žalobkyní a žalovaným tedy byla v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě žalobkyni vznikla povinnost dodávat žalovanému elektřinu a související distribuční služby do odběrného místa oproti povinnosti žalovaného za dodané služby zaplatit sjednanou cenu, resp. cenu regulovanou. Žalobkyně svou povinnost splnila a dodanou elektřinu a související služby řádně vyúčtovala. Žalovaný však netvrdil ani neprokazoval, že by uvedené nedoplatky z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny žalobkyni řádně a včas uhradil, že jeho povinnost k úhradě těchto nedoplatků nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Žalobu tak soud shledal zcela důvodnou, a proto jí vyhověl.10. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě vymáhané částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok na úroky z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.11. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastníky rozhodl soud podle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí tak náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému. Tyto náklady činí (po zaokrouhlení) 2 946 Kč a tvoří je 1 131 Kč soudní poplatek, 1 200 Kč odměna advokáta za zastupování žalobkyně za tři úkony právní služby à 400 Kč z tarifní hodnoty 28 270 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, 300 Kč náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby à 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) a.t. a 315 Kč náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.12. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění. Místo pro plnění náhrady nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.