Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru.2. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným její právní předchůdkyně společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., uzavřela úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému dne , datum, úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Smlouva byla uzavřena pomocí webových , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, byl mu zřízen osobní účet, zaslal původnímu věřiteli žádost o konkrétní úvěr, po prověření schopnosti úvěr splácet mu byl zaslán v rámci webového rozhraní návrh konkrétní úvěrové smlouvy, kterou žalovaný odsouhlasil verifikačním kódem ve formě SMS. Původní věřitel úvěr vyplatil dne , datum, na bankovní účet žalovaného. V rámci posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích , Anonymizováno, , na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo žádosti o úvěr vyhověno. Žalobkyně pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, od , Anonymizováno, , právnická osoba, ., které pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . Žalobkyně nárokuje nesplacenou jistinu ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru , částka, a úrok ve výši , částka, . Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslání předžalobní upomínky dne , datum, .3. Žalovaný nic netvrdil, žalobě se nevyjádřil. K jednání dne , datum, se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně předvolán, jednání bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) konáno v nepřítomnosti žalovaného.4. Z listinných důkazů předložených a navržených žalobkyní byly zjištěny následující skutečnosti.5. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi společnostmi , Anonymizováno, . , Anonymizováno, žalobkyní a připojeného seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, uzavřené mezi společností , Anonymizováno, . , Anonymizováno, žalovaným dne , datum, bylo zjištěno, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s úrokem a poplatkem za sjednání úvěru v jednorázové splátce , částka, do , Anonymizováno, dnů od odeslání finančních prostředků úvěrovanému.7. Z dopisu ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní věřitel oznámil žalovanému, že jeho pohledávku postoupil žalobkyni.8. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši , částka, do tří dnů, jinak podá žalobu.9. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že z účtu společnosti , Anonymizováno, bylo na účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného dne , datum, zasláno , částka, pod VS , var. symbol, .10. Z dokumentu s názvem , Anonymizováno, bylo zjištěno, že účet , Anonymizováno, , IBAN, je veden na jméno žalovaného.11. Z poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že dne , datum, zasílal právní zástupce žalobkyně žalovanému zásilku.12. Z formuláře pro standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru byly zjištěny parametry poskytnutého úvěru.13. Ze zprávy , Anonymizováno, ) bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je účtem žalovaného a dne , datum, na něj byla připsána pod VS , var. symbol, platba ve výši , částka, .14. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje, že peněžní prostředky vrátí a zaplatí úroky.15. Podle ustanovení § 1879 OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě, postupníkovi.16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. ú.“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná věřiteli.17. Podle § 75 odst. 1 z. s. ú. je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú., právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna podle § 75 odst. 1 z. s. ú. při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče je obezřetnost, která poskytovatele úvěru vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z , datum, , č. j. , spisová značka, , který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do , datum, , avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Ze shora uvedeného vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování úvěruschopnosti nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoliv.21. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by její právní předchůdkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání úvěrové smlouvy a kvalifikovaného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Svou neúčastní na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, ), když vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. , spisová značka, ), potřebná poučení poskytuje soud pouze při jednání.22. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 OZ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Žalobkyně ovšem neprokázala, že by její právní předchůdkyně v rámci svých předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto je třeba uvedenou smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť uzavření uvedené smlouvy odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek, smlouva je tedy absolutně neplatná dle § 588 OZ (k tomu rozsudek NS ČR sp. zn. , spisová značka, , nález ÚS ČR sp. zn. III ÚS 4129/18).23. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 z. s. ú.), splatným se stává tento dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu (§ 87 odst. 2 z. s. ú.), který určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 OZ), ale je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 OZ) a přiznat žalobkyni právo na úrok z prodlení (§ 1970 OZ).24. Žalobkyně prokázala postoupení pohledávky, a že její právní předchůdkyně žalovanému vyplatila částku , částka, , žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by dluh uhradil, že by mu povinnost k úhradě dlužné částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost uhradit částku , částka, . Ve zbývající části soud žalobu zamítnul, neboť další nároky žalobkyně vycházejí z neplatné smlouvy, rovněž zamítl i nárok žalobkyně na úrok z prodlení, neboť žalovaný v prodlení s plněním není (k tomu viz výše).25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně se v řízení domáhala včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí po žalovaném zaplacení částky přesahující , částka, , bylo jí vyhověno co do částky , částka, , tedy v částce menší než polovině uplatněného nároku. Z větší části byla žaloba zamítnuta a úspěšnější byl žalovaný, který by měl právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle citovaného zákonného ustanovení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný byl v řízení nečinný, náklady mu nevznikly, soud proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.