1 C 226/2021-62 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 30. 3. 2021 žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 5 631 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalovaného, vycházel právní předchůdce žalobkyně z informací žalovaného, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Kopie dokladů k dispozici nejsou, neboť tyto byly pouze zhlédnuty při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 10 617 Kč, jež představuje úvěr 6 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 799 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 29 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 2 410 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 408 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 45týdenních splátkách po 236 Kč Poslední splátka byla stanovena na 25. 1. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatil částku 4 986 Kč. Žalobkyně má za to, že původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 29 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 3 384,64 Kč od 26.1.2019 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 3 384,64 Kč, dlužnou část poplatku za služby ve výši 2 246,36 Kč, kapitalizované úroky ve výši 981,55 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 306,17 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny 3 384,64 Kč v zákonné výši od 21.1.2020 do zaplacení, úrok 29 % z dlužné jistiny 3 384,64 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 10 617 Kč, jež představuje částku 6 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 799 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 29 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 2 410 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 408 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 45týdenních splátkách po 236 Kč, s tím, že první splátku je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Smlouvou byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 29 % p.a. jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. V případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení celého dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, náhradě škody a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu dle čl. 6 smlouvy. Dle č.l. 9 smlouvy je smlouva uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, popř. prodloužené o udělené splátkové prázdniny. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Z tabulky umoření a předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný ve prospěch pohledávek z této smlouvy postupnými splátkami uhradil částku 4 986 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a dopisem z téhož dne oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 28.1.2021 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z předloženého formuláře„ Zákaznická karta“ podepsaného žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán, své příjmy vyčíslil částkou 52 200 Kč a uváděl své výdaje v částce 2 000 Kč měsíčně. Jím uvedené údaje byly ověřeny právním předchůdcem žalobkyně pracovní smlouvou a třemi výpisy z bankovního účtu. 4. Pokud jde o nároky uplatněné v tomto řízení má soud po právní stránce za to, že byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahuje, zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného především z údajů, které mu žalovaný sdělil jak o svých příjmech, tak i o svých výdajích. Soustředil se na ověření jeho příjmů, ale z žádného předloženého důkazu nevyplývá, že by došlo k ověření tvrzených výdajů žalovaného. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně v projednávané věci doplnila po podání žaloby svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem a z jakých dokladů ověřoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného. K důkazu předložila formulář – Kartu zákazníka, kterou žalovaný podepsal v den uzavření smlouvy. Z předloženého formuláře lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru formálně zabýval. Nepředložil však v řízení žádné listiny, z nichž byly údaje o úvěruschopnosti žalovaného ověřeny jeho právním předchůdcem a není patrno, že by se dne [datum] zabýval výdaji žalovaného, popř. že by důsledně prověřil další žalovaným uváděné příjmy nad rámec příjmů z pracovního poměru. Doloženy nebyly žádné tvrzené doklady, které měl právní předchůdce žalobkyně před uzavřením žaloby shlédnout. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání ve věci samé dne 1. 12. 2021 nedostavila, nemohl jí soud ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., poskytnout poučení o tom, že je třeba označit důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí ověřil před poskytnutím úvěru žalovanému jeho schopnost úvěr splatit, když tato poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Dle