1 C 183/2022-59 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne [datum] žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 75 242 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč převodem na účet uvedený ve smlouvě. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalovaného, vycházel právní předchůdce žalobkyně z informací žalovaného, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 65 964 Kč jako úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání a částku 18 000 Kč jako odměnu za administrativní činnost. Částka odpovídající součtu jistiny a úhrady za služby byla splatná v 36-ti měsíčních splátkách po 3 999 Kč, splatných počínaje dnem 13. 12. 2019 do 13. 11. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatil částku 35 991 Kč. Žalobkyně má za to, že původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 25,23 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 52 761 Kč od 23. 5. 2021 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 52 761 Kč, dlužnou část poplatků za služby ve výši 22 481 Kč, kapitalizované úroky ve výši 8 504,63 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 780,94 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny 52 761 Kč v zákonné výši od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrok 25,23 % z jistiny 52 761 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 65 964 Kč a administrativní poplatek ve výši 18 000 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit bezhotovostně v 36-ti měsíčních splátkách po 3 999 Kč počínaje dnem 13. 12. 2019 Smlouvou byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 56,7 % p.a. jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy uzavřené na dobu 36-ti měsíců. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 14. 4. 2022 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně a dle podacího lístku byla tato výzva odeslána žalovanému dne 19. 4. 2022. Z předloženého formuláře„ Zákaznická karta“ podepsaného žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán, své příjmy vyčíslil částkou 30 000 Kč, s tím, že se jedná o příjmy z pracovní činnosti. Výdaje vyčíslil částkou 8 410 Kč. 4. Pokud jde o nároky uplatněné v tomto řízení má soud po právní stránce za to, že byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahuje, zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného především z údajů, které mu žalovaný sdělil jak o svých příjmech, tak i o svých výdajích. Z předložených listinných důkazů nelze zjistit, zda popř. z jakých listin byly údaje žalovaného uváděné poskytovatelem úvěru ověřeny. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně v projednávané věci doplnila po podání žaloby svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem a z jakých dokladů ověřoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného. K důkazu předložila formulář – Kartu zákazníka, kterou žalovaný podepsal v den uzavření smlouvy. Z předloženého formuláře lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru formálně zabýval. Nepředložil však v řízení žádné listiny, z nichž byly údaje o úvěruschopnosti žalovaného ověřeny jeho právním předchůdcem a není patrno, že by se dne 18.10.2019 zabýval všemi tvrzenými výdaji žalovaného, popř. že by důsledně prověřil další žalovaným uváděné příjmy. Doloženy nebyly žádné tvrzené doklady, které měl právní předchůdce žalobkyně před uzavřením žaloby shlédnout. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání ve věci samé dne 14. 10. 2022 nedostavila, nemohl jí soud ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., poskytnout poučení o tom, že je třeba označit důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí ověřil před poskytnutím úvěru žalovanému jeho schopnost úvěr splatit, když tato poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). 5. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému byla částka 60 000 Kč vyplacena. Ve prospěch nároků ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě mu byla částka 60 000 Kč vyplacena, uhradil žalovaný postupnými platbami 35 991 Kč, jak uvedla žalobkyně, když jiné platby žalovaného v průběhu řízení nevyšly najevo. Soud proto žalobkyni přiznal částku ve výši 24 009 Kč jako bezdůvodné obohacení žalovaného a ve zbytku žalobu zamítl. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku pl