7 C 131/2022-50 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu a doplnění žaloby, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 41 705 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 14 992Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 12 000Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 1 958 Kč počínaje 18. 12. 2019, poslední splátka byla stanovena na 18. 11. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně dluh zesplatnil ke dni 22. 4. 2021 a žalovaného vyzval k okamžité úhradě, za celou dobu trvání smluvního vztahu ničeho žalovaný neuhradil. Právní předchůdce žalobkyně nárokoval za dobu do zesplatnění dluhu pouze úrok a administrativní poplatek za 1.-17 předepsanou splátku, tj. úrok pouze ve výši 13 205 Kč (namísto původního ve výši 14 992 Kč) a administrativní poplatek pouze ve výši 8 500 Kč (namísto původního ve výši 12 000 Kč), celkem 21 705 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni s účinností od [datum], žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 8. 9. 2021. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 20 000 Kč, dlužné úhrady za služby v celkové výši 21 705 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 149,34 Kč (úrok ve výši 18,98 % ročně z dlužné jistiny od 23. 5. 2021 do 8. 9. 2021), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 499,58 Kč (z dlužné jistiny od 23. 5. 2021 do 8. 9. 2021), úrok ve výši 18,98 % ročně z jistiny od 9. 9. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 9. 9. 2021 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k plnění. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se k jednání nedostavil. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], splátkového kalendáře bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru na dobu určitou 24 měsíců, dle které byly žalovanému poskytnuty bezhotovostním převodem finanční prostředky ve výši 20 000Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 46 992 Kč, která zahrnuje jistinu ve výši 20 000 Kč, úrok ve výši 14 992 Kč, administrativní poplatek ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit uvedenou celkovou dlužnou v měsíčních splátkách po 1 958 Kč. Z karty zákazníka a osobních údajů podepsané žalovaným, výpisu z účtu soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného. V kartě zákazníka žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlení v nájemním bytě, pravidelný měsíční příjem ve výši 29 000 Kč, celkové výdaje 20 160 Kč zahrnující osobní výdaje ve výši 3 410 Kč, spotřební/pojištění ve výši 750 Kč, splátky zápůjček/úvěrů ve výši 11 000 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč a použitelný příjem byl ve výši 8 840 Kč. Údaj o dokladech vztahujíc se k příjmům a výdajům žalovaného v kartě zákazníka není uveden. Výzvou k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním ze dne 10. 3. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním, oznámením o zesplatnění spotřebitelského úvěru a výzvou k úhradě dluhu ze dne 22. 4. 2021 bylo žalovanému oznámena splatnost úvěru ke dni 22. 4. 2021 a byl vyzván k úhradě celkové částky 44 156,67 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], podacího lístku z [datum] vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Výzvou k plnění ze dne [datum] předané k poštovní přepravě dne [datum] byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. 6. Ze zprávy [banka] [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že na účet vedený pro žalovaného jako majitele účtu byla dne [datum] připsaná částka 20 000 Kč z účtu společnosti [právnická osoba] 7. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky 20 000Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se celkovou částku ve výši 46 992Kč zavázal uhradit v měsíčních splátkách po 1 958Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 8. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/2013 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva odporující § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k poruše