7 C 268/2022-50 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu a doplnění žaloby, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 25 224,31 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavře s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], na základě, které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 200 Kč za dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč a za doplňkovou službu životního pojištění poplatek ve výši 420 Kč Celkovou částku se zavázal uhradit v 60týdenních splátkách po 487 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka byla stanovena na 23. 11. 2020. Uhradil částku 3 200 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení jistiny ve výši 16 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 683, 31Kč, dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 371 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 503,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 619,33 Kč, úrok ve výši 25,35% ročně z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši 8,25% ročně z dlužné jistiny ve výši od 8. 1. 2022 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného týkající se jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, které byly zapsány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k plnění. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se k jednání nedostavil. 4. Ze smlouvy [anonymizováno] - smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum] [číslo] bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle kterých byly žalovanému poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 29 220 Kč, která zahrnuje jistinu 16 000 Kč, úrok ve výši 3 200 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 200 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč a poplatek za pojištění 420Kč. Žalovaný se zavázal uhradit uvedenou celkovou dlužnou částku v 60týdenních splátkách po 487Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí poskytnuté částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], podacího lístku ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Výzvou k plnění ze dne 14. 4. 2022 předané k poštovní přepravě dne 19. 4. 2022 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z karty zákazníka ze dne [datum] podepsané žalovaným soud zjistil, že v kartě je zaškrtnut údaj o nájemním bydlení, bydlení s manželkou, jedno nezaopatřené dítě, pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalovaný potvrdil čistý měsíční příjem ve výši 21 000 Kč, výdaje za bydlení (nájem, inkaso, energie) 5 120 Kč, osobní výdaje 8 000 Kč. Použitelný příjem ve výši 7 880 Kč (rozdíl příjmů a výdajů). V kartě zákazníka je dále zaškrtnut údaj o dokumentech k ověření, a to nájemní smlouva, výplatní pásky, pracovní smlouva, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky 16 000 Kč. Žalovaný částku převzal v hotovosti a zavázal se ji vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky, odměnou za administrativní činnost, náklady za hotovostní inkaso, poplatkem za pojištění celkovou dlužnou částku ve výši 29 220 Kč v 60týdenních splátkách po 487 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/2013 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto jsou spotřebitelské smlouvy odporující § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnos