7 C 68/2023-79 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podanou žalobou a doplnění žaloby se domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 12 185 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že na základě žádosti ze dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a to pod obchodní značkou [právnická osoba] [anonymizováno] žalovanému úvěr [číslo] ve výši 11 490 Kč tak, že za žalovaného právní předchůdce žalobkyně uhradil částku odpovídající prodejní ceně za zboží u zprostředkovatele úvěru. Žalovaný převzetí předmětu financování potvrdil a zavázal se splatit poskytnutý úvěr a sjednané úroky společně s případně sjednaným pojištěním formou pravidelných měsíčních splátek v počtu 48 ve výši 401 Kč, počínaje dnem 17. 3. 2021. Žalovaný se dále zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru s úrokovou sazbou 25,16 % ročně. V případě nesplácení úvěru se žalovaný ve smlouvě a dle příslušného sazebníku zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč a k placení úroku z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalovanému bylo oznámeno odstoupení od smlouvy dopisem ze dne [datum], dlužná částka byla zesplatněna, odstoupení nabylo účinnosti dne [datum]. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované uhrazení 12 185 Kč sestávající z jistiny ve výši 11 490 Kč, pojistného ve výši 57 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 38 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaného neuhrazeného smluvního úroku ve výši 713,78 Kč splatného ke dni [datum], smluvních úroků ve výši 25,16 % ročně z jistiny ve výši 11 490Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z částky ve výši 12 185 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaný ve své žádosti prohlásil, že se řádně seznámil s příslušnými podmínkami, aktuálními produktovými podmínkami a Sazebníkem, které tvoří součást Smlouvy, a že s nimi bez výhrad souhlasí. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 18. 8. 2021 před podáním žaloby výzvu k plnění. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaný se k jednání nedostavil. 4. Z žádosti/smlouvy o klasický úvěru ze dne [datum] [číslo] formuláře pro standardní informace, rámcově smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] ze dne [datum], prohlášení, sdělení žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že žádost žalovaného o úvěr ve výši 11 490 Kč byla schválena, roční úroková sazba byla 25,16%, pojištění bylo ve výši 4,99 % z měsíční splátky, splatnost první splátky byla 17. 3. 2021, celková částka k zaplacení ve výši 18 336 Kč měla být uhrazen ve 48 splátkách po 401 Kč měsíčně. Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bezdětný, nájemní bydlení, je zaměstnaný s čistým měsíčním příjem ve výši 18 000 Kč, celkové náklady na domácnost činí 7 000 Kč měsíčně. Dle informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru zprostředkovatelem úvěru byla [právnická osoba] a.s., která jako zprostředkovatel úvěru zastupovala poskytovatele úvěru. Předchůdce žalobkyně odstoupil od úvěrové smlouvy č [číslo] dopisem ze dne [datum], úvěr se stal splatný ke dni [datum], žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky výši 12 899 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], podacího lístku ze dne 5. 8. 2021 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem ze dne 5. 8. 2021 žalovanému, předanému k poštovní přepravě dne 5. 8. 2021. Předžalobní výzvou ze dne 18. 8. 2021 předané k poštovní přepravě dne 18. 8. 2021 byl žalovaný upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. 5. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky na financování výpočetní techniky ve výši 11 490 Kč, zprostředkovatelem úvěru byla [právnická osoba] a.s. Žádost žalovaného o úvěr ve výši 11 490 Kč na nákup na splátky byla schválena, žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku k zaplacení ve výši 18 336 Kč v 48 měsíčních splátkách po 401 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/2013 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto jsou spotřebitelské smlouvy odporující § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl