1 C 62/2024-83 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne , datum, žalobu, kterou se po žalované domáhá zaplacení částky 142 600 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení jako nedoplatku z úvěrové smlouvy uzavřené s žalovaným dne , datum, . Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, a na jejím základě v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem načerpal částku ve výši 144 236,46 Kč. Žalovaný celkem na tento poskytnutý úvěr uhradil částku 10 563 Kč. To vedlo žalobkyni k zesplatnění celého úvěru dle čl. 6.1 UP ke dni 10. 8. 2023. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru dopisem ze dne 10. 8. 2023 odeslaným doporučeně na jeho adresu.2. Nároky žalobkyně z této smlouvy sestávají z neuhrazené jistiny ve výši 141 000 Kč s tím, že tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč; kapitalizovaného úroku ve výši 22 305,51 Kč (součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru ve výši 23,9 % p.a. ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 11.08.2023 do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. do dne 4.12.2023 z částky 141 000 Kč; kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 5 960,71 Kč vypočteného od 15. dne po zesplatnění úvěru (tedy ode dne následujícího po uplynutí 14 denní lhůty uvedené ve Výzvě ke splacení celého úvěru ze dne 10.8.2023, přiložené k návrhu na vydání EPR), tj. ode dne 25.8.2023 do dne 4.12.2023, tj. do dne sepsání návrhu na vydání EPR, a to sazbou 15 % ročně z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut; obchodní úrok ve výši 15 % ročně z částky 141 000 Kč od 5. 12. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 142 600 Kč od 5. 12. 2023 do zaplacení. Uvedla, že před uzavřením smlouvy byla žalobkyní řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. V podrobnostech žalobkyně poukázala na písemný postup posouzení úvěruschopnosti spolu s argumentací, jak bylo k posouzení dospěno. K dispozici měla žalobkyně přehled pohybů na účtě žalovaného za dobu od 11. 10. 2022 do 9. 1. 2023, z něhož čerpala informace o mzdě žalovaného a též o jeho výdajích. Tyto výdaje zahrnují i zbytné a jednorázové výdaje, např. na platformy , Anonymizováno, . I dle zprávy z nebankovního registru klientských informací měl žalovaný dobrou platební morálku. Jeho výdaje byly porovnány se statistickými údaji o výdajích.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr do částky 100 000 Kč s úrokem ve výši 23,9 % ročně. Součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky žalobkyně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,294 % z úvěrového rámce, tj. 2 497 Kč měsíčně. Dle výpisu čerpání splátek a úhrad, žalovaná celkem načerpal částku 141 000 Kč a uhradil částku 10 563 Kč. Z oznámení o zesplatnění vyplynulo, že žalobkyně úvěr zesplatnila 10. 8. 2023 a dopisem z téhož dne vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy. Dopis byl dle poštovního podacího archu odeslán žalovanému doporučeně dne 11. 8. 2023. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, dále vyplývá, že žalobkyně měla k dispozici prohlášení žalovaného o tom, že je svobodný, je zaměstnán s příjmem ve výši , částka, měsíčně a nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů. Dle potvrzení o ověření bonity klienta byla žalobkyně informována o měsíčních výdajích domácnosti v částce , částka, a na základě takto zjištěných údajů a informací z veřejně dostupných rejstříků shledala, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet.4. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 157 458,67 Kč jako nedoplatku z úvěrové smlouvy uzavřené s žalobkyní výzvou zástupce žalobkyně ze dne 31. 8. 2023 zaslanou dle poštovního podacího archu na jeho adresu dne 1. 9. 2023 nejpozději do 7. 9. 2023.5. Pokud jde o nároky uplatněné v tomto řízení má soud po právní stránce za to, že byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva úvěrová, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a rovněž dle ustanovení § 84–89 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného především z údajů, které jí žalovaný sdělil zejména o svých výdajích, aniž by tyto údaje byly ověřovány. Z předloženého přehledu pohybů na účtu žalovaného je skutečně zřejmé, že žalovaný pobíral příjem od plátce , právnická osoba, v tvrzené výši a lze mít za to, že žalobkyně se zkoumáním příjmů žalovaného zabývala. V řízení však nebylo prokázáno, že by se žalobkyně zabývala důsledně též výdaji žalovaného, když z žádného důkazu nevyplynulo, že by žádala a ověřila jeho výdaje na bydlení a služby s bydlením spojené, ev. další životní výdaje. Z přehledu pohybů na účtu hodnotí žalobkyně tzv. zbytné výdaje a zabývala se též v úvěrové zprávě výdaji spojenými s dalšími úvěry žalovaného (splátkami), ale skutečnost že žalovaný své výdaje evidované na účtu průběžně po celé doložené období dotoval úvěry žalobkyni nevedla k obezřetnosti při ověřování jeho výdajů. Z přehledu pohybů na účtu vyplývá, že žalovaný za relativně krátké období dvou měsíců čerpal úvěry v celkové výši , částka, od poskytovatele , právnická osoba, (ve výši , částka, ze dne , datum, , ze dne , datum, ve výši , částka, , ze dne , datum, ve výši , částka, , ze dne , datum, ve výši , částka, , ze dne , datum, ve výši , částka, , ze dne , datum, , částka, Kč). Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně hodnotila úvěry poskytnuté ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a přihlížela ke skutečnosti, že úvěry poskytnuté , datum, . a , datum, byly předčasně splaceny. Není však patrno, že by brala však v úvahu další úvěry poskytnuté žalovanému , datum, . a , datum, v celkové výši , částka, , ač i ty byl žalovaný zavázán splatit v době, kdy žalobkyně posuzovala jeho úvěruschopnost. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně se tak soudu nejeví jako provedené s odbornou péčí. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých, neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či