7 C 146/2023-110 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podanou žalobou a doplněním žaloby se domáhala uložení povinnosti zaplacení částky 365 940,07 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [IČO] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru na základě, které poskytla žalovanému úvěr ve výši 336 973 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a úroky z úvěru právnímu předchůdci žalobkyně pravidelnými 106měsíčními splátkami ve výši 6 221 Kč vždy k 20.dni každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude zaplacena dne 20. 1. 2022, byl povinen udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. V důsledku trvajícího porušován smluvních povinností ze strany žalovaného, využil právní předchůdce svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 3. 8. 2022 zesplatnil. Žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem ze dne 3. 8. 2022, rovněž byl vyzván k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované neuhrazené smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena na základě informací získaných od žalovaného uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru, byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalobkyně požaduje po žalované uhrazení dlužné jistiny 363 840,07 Kč (tvořenou neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 355 091,17 Kč, připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 8 748,90 Kč), úroků z prodlení ve výši 8 690,98 Kč (kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky), poplatků (cen) ve výši 2 100 Kč, úroků z úvěru ve výši 16,99% p.a. z připsaných neuhrazených úroků z úvěru 8 748,90 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, úroků z úvěru ve výši 16,99% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 355 091,17 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení v zákonné výši 15 % p.a. z částky ve výši 365 940,07 Kč (sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 363 840,07 Kč a poplatků (cen) ve výši 2 100 Kč, od 2. 10. 2022 do zaplacení). Pohledávka za žalovaným byla ze strany postoupena žalobkyni spolu s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi s ní spojenými na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 14. 10. 2022. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění odeslanou doporučeně 5. 12. 2022. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu nedostavil, svou nepřítomnost neomluvil. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], posouzení úvěruschopnosti, rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu, výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 1. 7. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 336 973 Kč se splatností do 21. 10. 2030 v měsíčních splátkách ve výši 6 221 Kč. Právní předchůdce vycházel z informace od klienta, který v žádosti uvedl příjem ve výši 17 000 Kč, žádné výdaje, žádné splátky, výdaje byly stanoveny na částku 6 777 Kč. Právním předchůdcem bylo zjištěno, že v době úvěrové žádosti měl žalovaný poskytnuté úvěry v [právnická osoba], a to kontokorent s orientační splátkou ve výši 660 Kč, úvěr se splátkou 4 893 Kč, který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován. Předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 1. 7. 2022, dopisem ze dne 3. 8. 2022 adresovaným žalovanému rozhodl o okamžité splatnosti celého dluhu. Z výpisů z účtu žalovaného za období od června 2021 do listopadu 2021 se podává, že ve výpisech je evidován příjem ve výši 15 624 Kč a to nemocenská, 300 Kč od [právnická osoba], 3 994 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno] (měsíc červen), ve výši 1 246 Kč od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], 4 092 Kč a 9 000 Kč od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], nemocenská ve výši 21 168 Kč, 5 000 Kč od [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (měsíc červenec), ve výši 9 800 Kč od OPR – [právnická osoba], 4 073 Kč a 8 000 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno], nemocenská ve výši 4 410 Kč (měsíc srpen), ve výši 5 020 Kč a 9 000 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno], nemocenská ve výši 9 618 Kč, 8 652 Kč od [právnická osoba] (měsíc září). Zůstatky na účtech za dané období se postupně snižovaly, jsou vykázány v kladných číslech, ke dni 30. 9. 2021 byl zůstatek ve výši 3 390 Kč. Za měsíc říjen 2021 je ve výpise zaznamenán příjem ve výši 5 043 Kč od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako čerpání kontokorentu, 4 100 Kč a 9 000 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno], záporný konečný zůstatek ve výši 21 215 Kč. Za měsíc listopad 2021 je ve výpise zaznamenán příjem ve výši 200 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], 3 567 Kč a 8 000 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno] jako čerpání kontokorentu, 17 364 Kč [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] jako [spisová značka], záporný konečný zůstatek ve výši 21 951 Kč. Ve všech výpisech jsou evidovány odchozí platby kartou s identifikací VS a údajem [webová adresa], výběry v hotovosti bez bližší specifikace, čerpání kontokorentu, exekuce. Ze sestavy plateb k úvěru soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 336 973 Kč dne 17. 12. 2021 a uhradil celkem 18 663 Kč, poslední úhrada byla dne 8. 4. 2022. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy [číslo] seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], dohody o platbě, potvrzení o zaplacení kupní vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem ze dne 14. 10. 2022 žalovanému, předanému k poštovní přepravě téhož dne. Předžalobní výzvou ze dne 2. 12. 2022 předané k poštovní přepravě dne 5. 12. 2022 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. 5. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 336 973 Kč, žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a úroky z úvěru právnímu předchůdci žalobkyně pravidelnými 106měsíčními splátkami ve výši 6 221 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/2013 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na