Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne , datum, žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 15 305 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , uzavřela dne , datum, a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednanými úroky a dalšími smluvně sjednanými platbami v 78 týdenních splátkách po 315 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 30. 8. 2024. Žalovaný své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas. Poslední splátku uhradil dne 20. 3. 2024 a následně přestal úvěr splácet. Celkem na úhradu závazku zaplatil částku 13 900 Kč. Ke dni 22. 7. 2024 činila podle žalobkyně neuhrazená jistina 5 840,84 Kč a neuhrazené smluvní poplatky 4 464,16 Kč. Pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena společností , právnická osoba, na žalobkyni , Jméno žalobkyně, ., která se stala novou věřitelkou. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn písemným oznámením. Žalobkyně tvrdí, že ke dni postoupení pohledávky činila celková výše její pohledávky vůči žalovanému bez příslušenství 19 284,80 Kč. V projednávaném řízení však požaduje zaplacení částky 15 305 Kč sestávající z dlužné jistiny 5 840,84 Kč, dlužných poplatků 4 464,16 Kč a smluvní pokuty 5 000 Kč, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 107,93 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 862,62 Kč, smluvního úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 5 840,84 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z téže částky a za stejné období. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně, a proto se domáhá uspokojení svého nároku soudní cestou.2. Žalobkyně doložila svoji aktivní legitimaci v řízení smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kterou uzavřela s původním věřitelem společností , právnická osoba, jako postupitelem, potvrzením o úplatě ze dne , datum, , seznamem postoupených pohledávek a oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky včetně podacího lístku.3. Soud věc projednal při jednání nařízeném na den , datum, dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se k jednání nedostavila, svoji neúčast řádně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. K jednání se bez omluvy nedostavil ani žalovaný, ač mu předvolání k jednání bylo doručeno dne 7. 7. 2026 uložením na adresu jeho bydliště uvedenou v evidenci obyvatel.4. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaný dne , datum, vyplnil a podepsal zákaznickou kartu společnosti , právnická osoba, , jejímž prostřednictvím požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru. V žádosti uvedl své identifikační, kontaktní a osobní údaje, údaje o bydlení, rodinném stavu, zaměstnání a příjmových poměrech. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný při podání žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek. Jeho čistý měsíční příjem činil , hodnota, Kč, přičemž tento příjem byl doložen pracovní smlouvou a výplatními páskami. Jako odhadované měsíční výdaje uvedl částku přibližně , hodnota, Kč včetně splátky závazků u externí společnosti ve výši , hodnota, Kč. Současně prohlásil, že uvedené údaje jsou úplné a pravdivé a že nezamlčel žádné skutečnosti významné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Z úvěrové smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že dne , datum, uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 86 % p.a. a dalšími sjednanými náklady v celkové částce 24 525 Kč v 78 splátkách po 315 Kč do úplného zaplacení. Součástí smlouvy bylo rovněž ujednání o rozšířené doplňkové službě komfortního a flexibilního splácení v hotovostním režimu. Žalovaný ve smlouvě potvrdil správnost údajů poskytnutých pro posouzení své úvěruschopnosti, převzetí předsmluvních informací a seznámení se smluvními podmínkami. Z tabulky umoření a souhrnných informací soud zjistil, že na základě uvedené smlouvy byl dne , datum, vyčerpán úvěr ve výši 10 000 Kč. Z tabulky dále vyplývá, že žalovaný v období od března 2023 do března 2024 prováděl platby, které byly započítávány na splátky jistiny, úroků, poplatků a pojistného. V důsledku těchto úhrad se nesplacená jistina postupně snížila z původní částky 10 000 Kč na částku 5 840,84 Kč. Z uvedených údajů soud uzavřel, že úvěr byl žalovanému poskytnut a že žalovaný jej následně splácel. V období od března 2023 do března 2024 uhradil na předmětný úvěr celkem částku 13 900 Kč, která byla žalobkyní započítávána na jistinu, úroky, poplatky a pojistné v souladu s úvěrovou smlouvou. Současně z tabulky vyplývá, že přes provedené úhrady evidoval poskytovatel úvěru nesplacenou jistinu ve výši 5 840,84 Kč. Z výplatních lístků bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, a v měsíci prosinci 2022 činil jeho čistý příjem , hodnota, Kč, a v měsíci lednu 2023 dosáhl částky , hodnota, Kč. Dopisem ze dne 16. 1. 2026 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně.5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na kterou dopadá právní úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), a v občanském zákoníku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Pokud jde o příjmy žalovaného, vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které ověřovala předloženými výplatními páskami. Nebylo však prokázáno, že by obdobným způsobem ověřovala skutečné výdaje žalovaného, zejména náklady na bydlení, energie a další pravidelné výdaje, případně že by dostatečně zjišťovala a vyhodnocovala jeho další závazky. V řízení nebyly předloženy listiny, z nichž by bylo možné zjistit konkrétní údaje, které měla právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti k dispozici, ani způsob jejich vyhodnocení. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných, spolehlivých, přiměřených a nezbytných informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databází umožňujících posouzení jeho úvěruschopnosti. Informace poskytnuté spotřebitelem je poskytovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci. Žalobkyně se k jednání nedostavila a soud jí proto nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy o tom, jaké konkrétní informace o výdajích a celkové finanční situaci žalovaného její právní předchůdkyně zjistila, jakým způsobem tyto údaje ověřovala a z jakých podkladů při posouzení úvěruschopnosti vycházela. Soud proto uzavřel, že žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s povinností posoudit jeho úvěruschopnost, je smlouva neplatná, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo současně prokázáno, že žalovanému byl na základě uvedené smlouvy poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr v období od března 2023 do března 2024 uhradil celkem 13 900 Kč. Z provedených důkazů tak vyplynulo, že žalovaný uhradil částku převyšující jemu poskytnutou jistinu úvěru. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá požadovat vydání toho, co druhá strana získala. Za situace, kdy žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaný na úvěr uhradil celkem 13 900 Kč, soud neshledal na straně žalovaného existenci bezdůvodného obohacení. Žalovaný již vydal plnění převyšující částku, kterou od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel. Z tohoto důvodu soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. V projednávané věci byl plně úspěšným účastníkem žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.