Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 76 527 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal dne , datum, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 58 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,56 % ročně splácet v měsíčních splátkách. Do data zesplatnění žalovaný uhradil celkem částku 3 987 Kč. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k datu 30. 11. 2025 k zesplatnění celého úvěru. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč. Dále byla sjednána po zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně touto žalobou požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 5 806,08 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 69 123,06 Kč. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Podáním doručeným soudu dne 11. 3. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí, tj. pro částku 6 717 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 717 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 46,64 % ročně z částky 57 810 Kč od 2. 12. 2025 do 23. 12. 2025 a pro částku 565,98 Kč, zastavil.2. Soud věc projednal za přítomnosti zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil ani se neomluvil.3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatku č. , hodnota, , oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, včetně dodejky, splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře, kopie občanského průkazu, důkazů o odeslání 1 Kč, informace o zaslaných SMS soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 58 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 191 376 Kč, zápůjční úroková sazba činila 78,55 % a byla dohodnuta jako pevná po celou dobu splácení úvěru. Pro případ zesplatnění úvěru byl sjednán limit, kdy žalobkyně může požadovat maximálně částku 229 651,20 Kč na úrocích. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 987 Kč. Podle smlouvy vzniká žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů, po zesplatnění úvěru již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká a souhrn veškerých smluvních pokut činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále bylo sjednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části v délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. V tomto případě se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny, kterou je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně je oprávněna požadovat z nové jistiny úroky z prodlení. Jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu po zesplatnění, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. Sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, když tento přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 58 000 Kč vyplacena na shora uvedený účet žalovaného dne , datum, .Z hodnocení klienta ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházela z použitelného příjmu žalovaného celkem ve výši , hodnota, Kč a výdajů celkem , hodnota, Kč (životní minimum , hodnota, Kč, náklady na bydlení , hodnota, Kč). Žalovaný potvrdil, že je svobodný, má vlastní bydlení. Dle výpisu SOLUS neměl žalovaný záznam. Dle výpisu NRKI měl žalovaný nesplacené závazky ve výši , hodnota, Kč a dluh po splatnosti ve výši , hodnota, Kč. Dle výpisu z živnostenského rejstříku měl žalovaný zapsáno několik živnostenských oprávnění. Dle karty klienta žalovaný řádně nesplácel, celkem uhradil částku , hodnota, Kč. Žalovaný byl žalobkyní několikrát vyzván k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru. Dopisem ze dne 4. 2. 2026 byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky zástupkyní žalobkyně nejpozději do 15 dnů s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího listu byla zásilka podána k poštovní přepravě téhož dne. Dle informace o sledování zásilky byla uložena do 24. 2. 2026 a následně vrácena zpět s tím, že si žalovaný zásilku nevyzvedl.4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), na kterou se vztahuje též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Údaje uvedené žalovaným neověřila. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), a to vzhledem k vysokému zadlužení a závazku po splatnosti. Z úvěrové smlouvy vyplývají další platební povinnosti jako úroky, poplatky apod. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky 54 013 Kč ( 58 000 Kč - 3 987 Kč) dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaný na svůj závazek plnil částku 3 987 Kč. V řízení nebyl prokázán spor o možnost žalovaného dlužnou částku zaplatit. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Za výzvu vzal soud předžalobní upomínku ze dne 4. 2. 2026, která se dostala do dispozice žalovaného nejpozději 24. 2. 2026, lhůta k plnění uplynula dne 11. 3. 2026 a od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení pro částku 6 717 Kč s příslušenstvím a pro částku 15 233,1 Kč s příslušenstvím nebyla úspěšná. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu cca 70 %, žalovaný v rozsahu cca 30 %, žalobkyně má právo na náhradu 40 % svých nákladů (70 % - 30 %) z celkových nákladů ve výši 21 347 Kč, tj. na částku 8 539 Kč. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 827 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem za dva úkony právní služby z tarifní hodnoty 76 527 Kč po 4 180 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby po 1. 1. 2025) , jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 69 246,10 Kč ve výši 3 900 Kč (účast na jednání dne , datum, ), tři režijní paušály po 450 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovné vozidlem , typ vozidla, ve výši 569 Kč k jednání z , adresa, a zpět, celkem 72 km, průměrná spotřeba 4,5 l/100 km, použité palivo nafta, cena 44,50 Kč/l, sazba základní náhrady 5,9 Kč/km, náhrada za ztrátu času cestou k soudu za dvě půlhodiny po 150 Kč a 21 % DPH ve výši 3 040,59 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náklady za doplnění skutkových tvrzení, když tato měla být již součástí žaloby. Soud dále nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za předžalobní výzvu, když ji posoudil podle obsahu jako hmotněprávní výzvu k plnění. Soud přiznal náhradu nákladů řízení, i když žalobkyně nezaslala žalovanému po hmotněprávní výzvě ještě další předžalobní upomínku. Jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 506/2015, není-li dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit (respektive jinak zajistit, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení), není dán důvod sankcionovat „pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy. Je zřejmé, že žalovaný svůj dluh ani po doručení žaloby ve lhůtě 7 dnů nesplnil.6. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.