20 C 220/2021-47 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 4 900 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 13.9.2017 s žalovaným Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 11 264 Kč (půjčka ve výši 7 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 4 264 Kč, a to formou 45ti týdenních splátek á 251 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, uplynutím lhůty došlo k zesplatnění pohledávky. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši 7 000 Kč, kterou převedl smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni. Po postoupení pohledávky uhradil žalovaný částku 2 100 Kč a dále ani přes předžalobní výzvu, ničeho. 2. K jednání, které se ve věci konalo dne 20.10.2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř., neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu. 3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to výpis z obchodního rejstříku, předžalobní výzva k plnění adresovaná osobě [jméno] [příjmení], smlouva o zápůjčce [číslo] mezi společností [právnická osoba] jako poskytovatelem a úvěrovaným [jméno] [příjmení], oznámení o postoupení pohledávky adresované osobě [jméno] [příjmení], podací lístek ze 14.2.2020 a ze dne 17.12.2020 adresovaný osobě [jméno] [příjmení], tabulka umoření týkající se osoby [jméno] [příjmení], smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 (bez seznamu postupovaných pohledávek). 4. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci § 3028 odst. 1 o.z., § 2395 o.z., § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, § 588 o.z. a § 2991 odst. 1 o.z. na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu závěru: 5. Žalobkyni se nepodařilo v řízení prokázat tvrzení, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně dne 13.9.2017 smlouvu [číslo] ani že želovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a ani, že žalobkyně získala pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020. 6. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně dne 13.9.2017 smlouvu [číslo] že želovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a, že žalobkyně získala pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. 7. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 je sice nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce, současně však neodnímá odpovědnost účastníka řízení za jeho výsledek, když případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3, neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3. Nemohl-li tedy soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007). 8. S ohledem na shora uvedené nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 9. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 10. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení. 11. Protože žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, jak je z obsahu spisu zřejmé, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.