21 C 209/2020-41 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 71 493 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 19. 9. 2014 Smlouvu o zápůjčce [číslo] dále jen "smlouva 1", na jejímž základě poskytla žalovanému hotovost ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku ve výši 36 721 Kč (půjčku ve výši 20 000 Kč, úrok ve výši 2 554 Kč, poplatek za administrativní činnosti 3 801 Kč, poplatek za hotovostní režim splátek 10 366 Kč), a to formou 60ti týdenních splátek á 613 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když na svůj dluh zaplatil pouze splátky v celkové výši 17 420 Kč. Žalobkyni tak vznikla pohledávka ve výši 19 301 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že žalovaný uvedl, že pracuje jako číšník, má příjmy 20 000 Kč a výdaje 12 600 Kč. Listinami prokazujícími tyto a další údaje (nájemné) žalobkyně nedisponuje. 2. Dále se žalovaným uzavřela dne 26. 3. 2015 Smlouvu o zápůjčce [číslo] dále jen "smlouva 2", na jejímž základě poskytla žalovanému hotovost ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku ve výši 55 082 Kč (půjčku ve výši 30 000 Kč, úrok ve výši 3 950 Kč, poplatek za administrativní činnosti 6 165 Kč, poplatek za hotovostní režim splátek 14 967 Kč), a to formou 60ti týdenních splátek á 919 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když na svůj dluh zaplatil pouze splátky v celkové výši 2 890 Kč. Žalobkyni tak vznikla pohledávka ve výši 52 192 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že žalovaný uvedl, že pracuje jako číšník, má příjmy 20 000 Kč a výdaje 11 600 Kč. Listinami prokazujícími tyto a další údaje (nájemné) žalobkyně nedisponuje. Žalovaný na svůj dluh ani přes předžalobní výzvu žalobkyni neuhradil ničeho dalšího. 3. Žalobkyně se k jednání nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv předvolání mu bylo doručeno do vlastních rukou fikcí. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti právního zástupce žalobkyně a žalovaného. Vycházel přitom z obsahu spisu. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 19. 9. 2014 a [číslo] ze dne 26. 3. 2015 (včetně smluvních podmínek) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy, na jejichž základě žalobkyně poskytla žalovanému na smlouvu 1/ 20 000 Kč, poplatek činil celkem částku 16 721 Kč, a žalovaný se celkovou částku 36 721 Kč zavázal splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných 60ti týdenními splátkami po 613 Kč a jednou poslední splátkou ve výši 554 Kč; na smlouvu 2/ poskytla žalovanému 30 000 Kč, poplatek činil celkem částku 25 082 Kč, a žalovaný se celkovou částku 55 082 Kč zavázal splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných 60ti týdenními splátkami po 919 Kč a jednou poslední splátkou ve výši 861 Kč Smlouvy obsahují předepsané prohlášení dlužníka, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení, takže byl schopen posoudit, zda smlouva o půjčce odpovídá jeho potřebám a finanční situaci a že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací poskytnutých dlužníkem. Ze zákaznických karet vyplývá, že žalovaný měl příjem 20 000 Kč, výdaje 12 600 Kč (k první smlouvě) a 11 600 Kč (k druhé smlouvě), jsou zaškrtnutá políčka k dokladům, jaké měly být předloženy. Z tabulky umoření vyplývá aktuální dluh ve výši 19 301 Kč na smlouvu 1 a dluh 52 192 Kč na smlouvu 2. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 5. 2019 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu. Z podacího archu ze dne 10. 5. 2019 soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. 5. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzvána, aby vylíčila a prokázala okolnosti platného uzavření smlouvy o úvěru, tedy splnění povinnosti předchůdce žalobkyně s odbornou péčí (nikoli spoléháním se na prohlášení dlužníka) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a současně by byla poučena o následcích nesplnění této výzvy. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. i poučení podle § 118b a podle § 119a o.s.ř. (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008) potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. 6. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že žalobkyně, jako věřitel, se žalovaným, jako dlužníkem, uzavřela smlouvu, na základě které žalovanému poskytla peníze v dohodnuté výši (20 000 Kč a 30 000 Kč), které se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení, žalobkyni zaplatit v 60ti týdenních splátkách. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas, uhradil na smlouvu 1 částku 17 420 Kč a na smlouvu 2 částku 2 890 Kč, žalobkyni tak vznikla pohledávka. 7. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), neboť k uzavření smlouvy o úvěru došlo již za účinnosti nového občanského zákoníku. 8. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 26. 3. 2015, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 10. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. S ohledem na uvedené ustanovení zákona se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Žalobkyně ničím neprokázala, že splnila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr. Předtištěné a u soudu nedoložené prohlášení spotřebitele ve smlouvě o půjčce o tom, že se mu dostalo informací a vysvětlení, na jejichž základě je schopen posoudit, zda je pro něj půjčka vhodná, nemůže zastoupit splnění povinnosti věřitele přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splnit. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 39 OZ pro rozpor se zákonem. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně poplatků i úroků zamítl. 14. Pokud jde o jistinu samotnou, dospěl soud při právním posouzení k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil pouze ve výši 2 580 Kč na smlouvu 1 (20 000- 17 420 Kč) a ve výši 27 110 Kč na smlouvu 2 (30 000- 2 890 Kč), a proto v souladu s § 451 odst. 1 OZ má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením bez právního důvodu žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. 15. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od prokazatelné výzvy k zaplacení (arch ze dne 10. 5. 2019 + 3 dny k doručení + lhůta k plnění). 16. V dané věci byla