7 C 138/2020-76 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 3. 8. 2006 s žalovaným Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 26 624 Kč (půjčka ve výši 16 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 10 624 Kč, a to formou 52ti týdenních splátek á 512 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, uplynutím lhůty došlo k zesplatnění pohledávky, žalovaný zaplatil celkem 6 918 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši 16 000 Kč na dlužné jistině. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem spol. [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobcem [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Žalovaný na svůj dluh ani přes výzvu žalobkyni neuhradil ničeho. 2. K jednání, které se ve věci konalo dne 18. 1. 2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o. s. ř., svou neúčast omluvil, nepožádal o odročení jednání. K žalobě uvedl, že s žalobou nesouhlasí, popsal důvody, proč nemohl splácet, s tím, že ač nepravidelně, částku 512 Kč zasílal. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného; vycházel přitom z obsahu spisu. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 3. 8. 2006 soud ověřil, že předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 8. 2006 smlouvu, na jejím základě předchůdce žalobkyně poskytl žalovaném půjčku ve výši 16 000,00 Kč, souhrnný poplatek činil částku 10 624 Kč, a žalovaný se celkovou částku 26 624 Kč zavázal splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných 52ti týdenními splátkami po 512 Kč. Součástí obsahu smlouvy byly učiněny obchodní podmínky předchůdce žalobkyně. Citované podmínky podrobněji upravují další obsah vztahu mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným, resp. věřitelem a dlužníkem, včetně stanovení povinnosti platit věřiteli úroky, poplatky a ostatní náklady a platby dle sazebníku věřitele, nejsou opatřeny podpisem žalovaného. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 13. 2. 2020 soud ověřil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu dle výše citované smlouvy. Z podacího archu ze dne 14. 2. 2020 soud ověřil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne žalobkyní zásilka. Z podacího archu ze dne 28. 7. 2015 soud ověřil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. Z podacího archu ze dne 19. 9. 2018 soud ověřil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, a ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018, včetně potvrzení o zaplacení ceny, soud ověřil, že předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na nejprve na přechodného předchůdce a následně na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 14. 9. 2018 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni. Z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. 4. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobce, jako věřitel, s žalovaným, jako dlužníkem, uzavřel smlouvu o půjčce na základě které žalovaném poskytl úvěr v dohodnuté výši (16 000,00 Kč), který se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení na částku 26 624 předchůdci žalobce zaplatit v 52ti týdenních splátkách po 512 Kč, Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas, uhradila pouze část (6 918 Kč), předchůdci žalobce tak vznikla pohledávka, kterou převedl přechodného předchůdce a ten následně na žalobkyni. 5. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud tedy tuto věc posoudil podle právních předpisů, platných do 31. 12. 2013. 6. Po právní stránce soud posoudil věc dle ustanovení § 657 a následujících zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník účinný v době sjednání půjčky), kde je upravena smlouva o půjčce. Dle uvedeného ustanovení se smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ust. § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Dále se soud zabýval výší úroku a poplatku za uzavření smlouvy. 8. Není zásadně v rozporu s dobrými mravy ujednání o tom, že věřitel, jež má v předmětu podnikání poskytování úvěrů, půjčí finanční prostředky za úplatu - nejen za smluvní úrok, ale i za poplatek za uzavření úvěrové smlouvy. V souladu s judikaturou (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn.: 101 VSPH 14/2012 a má soud za to, že výše úroků z úvěru a sjednaná odměna za uzavření smlouvy přesahující 30 % zisku za 52 týdnů je nemravná, a v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je sazba nad 60 % sazbou odporující dobrým mravům, jak judikoval též ve svém rozhodnutí sp. zn. 10 Co 451/2017 Krajský soud v Ústí nad Labem. 9. V dané věci činila poskytnutá půjčka částku 16 000,00 Kč, částka 10 624 Kč žalobkyní označená jakou souhrnný poplatek představuje 66,4%. Soud proto smlouvu ze dne 3. 8. 2006 shledal částečně neplatnou dle § 39 a 41 zákona č.40/1964 Sb. v části týkající se ujednání o„ souhrnném poplatku“. V případě neplatnosti právního úkonu jsou jeho účastníci povinni vrátit si navzájem poskytnutá plnění (§ 457 odst. 1 o. z., č. 40/1964 Sb.), týkající se částečné neplatnosti smlouvy. Logickým důsledkem popsané situace pak je fakt, že při uzavřené neplatnosti tzv. souhrnného poplatku nelze platby žalovaného z poskytnuté půjčky na tuto neplatnou část závazku započítávat a nelze je dost dobře kvalifikovat jinak, než jako plnění na jistinu dluhu z poskytnuté půjčky. 10. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 16 000 Kč. Jak vyplynulo z tvrzení žalobkyně, uhradil žalovaný žalobkyni částku 6 918 Kč. 11. Tím, že se žalovaný nedostavil k jednání, znemožnil soudu poskytnout mu poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. ohledně doplnění svých tvrzení a navržení důkazů, že na konto dotčené půjčky uhradil více, než žalobkyní uváděných 6 918 Kč a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalovaného o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. 12. Protože má soud úvěrovou smlouvu ze dne 3. 8. 2006 za neplatnou v části týkající se souhrnného poplatku, tak žalobní nároky plynoucí ze souhrnného poplatku úvěrové smlouvy, tedy obchodní úrok, poplatky i smluvní pokutu a úrok z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k neplatnému závazku (souhrnnému poplatku), který byl neplatně sjednán. 13. Protože se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením půjčky 9 082 Kč (16 000 Kč mínus 6 918 Kč), úrok z prodlení byl přiznán podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, jak uvedeno ve výroku ad I. tohoto rozsudku. Pokud jde o úrok z prodlení ve výši přesahující přiznaný zákonný úrok prodlení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 14. Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 15. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, jak je z obsahu spisu zřejmé, žádné náklady nevznikly, bylo dle § 142 odst. 2 o. s. ř. vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 16. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.